Zahraniční zájezdy
- Studijně - poznávací zájezdy do Anglie (další informace)
- Studijně - poznávací zájezdy do Francie (další informace)
- Studijně - poznávací zájezdy do Německa / Rakouska (další informace)
Studijně – poznávací zájezd žáků 21. ZŠ Plzeň do Francie – Provence
Ve školním roce 2007/2008 uspořádala 21. ZŠ Plzeň pro své žáky 2. stupně v pořadí již pátý studijně – poznávací zájezd do Francie. O spolupráci jsme počtvrté požádali svitavskou cestovní kancelář Redok travel, s jejímiž službami jsme byli pokaždé spokojeni.
Zájezd se konal v termínu 24. – 31. května a zúčastnilo se jej 45 žáků 2. stupně, převážně dívek. Jako pedag. doprovod jeli: p. řed. Martin Prokop, p. uč. Jiří Mezera, pí. uč. Věra Chmelíková a pí. uč. Jitka Králová, která zájezd i průvodcovala. V tomto obsazení jsme Francii absolvovali již poněkolikáté a i tentokrát jsme se snažili být sehraným týmem a pro děti vhodnými a zkušenými společníky.
Naším cílem byl tentokrát turisticky patrně nejpřitažlivější fr. region – voňavá a barevná Provence. Během 8-denního putování jsme navštívili celou řadu věhlasných středisek nejen na Azurovém pobřeží, ale i v neméně atraktivním provensálském vnitrozemí.
První zastávkou bylo město Nice, založené Řeky a pojmenované po bohyni vítězství. Po Anglické promenádě a uličkami Starého města jsme vyšplhali až na Colline du Chateau, odkud je za příznivého počasí nádherný výhled na obě strany zálivu. Ani déšť nám nesebral chuť vydat se dále podél pobřeží na jihozápad do blízkého antibského Marinelandu, jež je toho druhu největším v Evropě. Vystoupení delfínů, kosatek, tuleňů, skleněný tunel s hrozivými žraloky, akvária s rejnoky, želvami a mnoha dalšími mořskými potvůrkami nás naprosto nadchla a zahnala i chmury z dopoledního deště.
Že je Provence voňavá, je všeobecně známo. A co by to bylo za zájezd, kdybychom vynechali hlavní město parfémů – Grasse s věhlasnou parfumérií Fragonard. Prohlídka byla v dobrém slova smyslu vyčerpávající a zakončili jsme ji jak jinak než nákupy ve firemním butiku. Voněli jsme všichni a bylo to moc příjemné. Ten den nám ale učarovaly ještě i jiné vůně. Vůně bonbonů, čokolády, medu, marmelád a jiných pamlsků v Confisserie Florian ve vesničce schované při ústí soutěsky - Gorge du Loup.
Třetí den našeho putování jsme zakončili v Cannes, kde právě skončil slavný filmový festival. Vyfotili jsme se v pozadí s červeným kobercem před Palais du Festival, prošli jsme se po chodníku slávy s otisky dlaní i tlapek celebrit lidských i zvířecích až k proslulému hotelu Carlton a nasáli tak příjemnou, snad trochu zhýralou, atmosféru typickou pro tuto část Riviéry. A mnozí (či spíše mnohé) z nás se v Cannes určitě cítili jako hvězdy.
Monako. Pro pány kluky jeden z vrcholných zážitků zájezdu. Před třemi dny zde skončila Velká cena Formule 1. Jako by ve vzduchu ještě byla cítit vůně motorů, skřípěly brzdy a dámy omdlévaly vzrušením. Prošli jsme téměř celý okruh, nejkratší, nejpomalejší, nejobtížnější, mnohými jezdci nejnenáviděnější, přezdívaný "Schumacherův obývací pokoj."
Vzrušení. Bušící srdce. Nepopsatelný zážitek. Této procházce přístavní čtvrtí La Condamine předcházela prohlídka skalnatého výběžku Monaco-Ville, kde jsme zhlédli střídání hradních stráží před Knížecím palácem i hrobky monackých knížat v katedrále. A pak přes již zmíněný okruh F1 ke slavnému kasinu ve čtvrti Monte Carlo. Škoda, že většině z nás ještě nebylo 18 let a nemohli jsme ani nakouknout do vstupní haly kasina a zakusit tak ten pravý zápal hazardních hráčů.
Ve druhé části zájezdu jsme se chtě nechtě odpoutali od pobřeží a zamířili severozápadně do vnitrozemí. Harmonické Gordes, trůnící na kopci jako vlaštovčí hnízdo přilepené ke skále, s křivolakými uličkami, obchůdky, galeriemi, pouličními kavárničkami a hlavně výbornými palačinkami nás naladilo na další dobrodružství. Jako na cestě časem jsme se cítili ve Village des Bories, zvláštní až téměř primitivní vesničce s malými domy ve tvaru starých včelích úlů, či jakýchsi iglů. Vše z kamene, bez jakýchkoliv pojidel. Zajímavé místo.
V jednom ze tří nejzachovalejších klášterů Provence, přezdívaném levandulový, v Sénanque, jsme si v tichosti prohlédli skromný románský kostel a z dálky zamávali několika mnichům. V autobuse jsme si pak kolektivně zazpívali: "Ty jsi má, levandulová,..." Euforii záhy vystřídala lítost nad tím, že do tzv. červeného srdce Provence, či též do provensálského Colorada – vesničky Roussillon jsme dorazili pozdě na to, abychom absolvovali cestu po jednom z největších nalezišť přírodní hlinky zvané okr. Ten zbarvil tamní skály do neuvěřitelných odstínů od lehce žluté až po cihlově červenou. V zapadajícím slunci vypadala tato místa romanticky, skoro až pohádkově.
Další 2 dny jsme cestovali již po západní hranici Provence, podél řeky Rhony. Krajem, který se přímo "hemží" památkami z dob invaze Římanů. Majestátní, přes 2000 let starý, nicméně perfektně zachovalý římský akvadukt Pont du Gard nás naprosto ohromil. V Arles, městě, kde působil věhlasný malíř Vincent van Gogh, jsme si prohlédli římskou arénu, dnes využívanou např. ke koncertům či známým býčím zápasům, divadlo, rovněž z doby Římanů, a o něco mladší, ne však méně krásné, náměstí s radnicí, katedrálou i nedalekou nemocnicí, kde se zarputilý malíř léčil. V Avignonu pršelo natolik, že jsme prohlídku města museli oželet. A tak jsme alespoň v duchu tančili po torzu mostu St. Bénezeta na známou melodii "Sur le pont d´Avignon..." a přes hustou dešťovou clonu i zadýchaná skla autobusu jsme se snažili zachytit alespoň něco z majestátnosti městských hradeb i nádhery největšího gotického paláce Evropy – Papežského paláce.
Závěr se neodvratně blížil. Kde jinde jej prožít než v kraji divokých koní, černých býků, růžových plameňáků, tam, kde se řeka Rhona jako trychtýř vlévá do Středozemního moře, v kraji zvaném Camargue. I počasí se konečně umoudřilo, a tak jsme v městečku Saintes Maries de la Mer strávili úžasné chvilky nejen při prohlídce města, které ti statečnější obdivovali až ze střechy poutního kostela, ale i při plavbě parníkem proti proudu tzv. Malé Rhony do nitra kraje Camargue. Koupání v moři, hraní volejbalu ve vyhřátém jako mouka jemném písku, mušličkování a slunění se ovšem nic nevyrovnalo. Provence jsme opouštěli, navzdory všem nepřízním počasí, nadšení, odpočatí, usměvaví.
Naší poslední zastávkou byl Aqualand v německém Ambergu. Tři hodiny vodních hrátek a pak už zpátky domů. Bylo to krásných 8 dní. Au revoir et a bientot!
