Aktuality
Na svátek sv. Martina se všechny deváté třídy naší školy vypravily do plzeňského Divadla Pluto. Zde jsme zhlédli téměř dvouhodinovou vtipnou komedii „Dva muži v šachu" od našeho slavného rodáka, Miroslava Horníčka.
Jde o jakýsi minimuzikál, který Horníček napsal v 70. letech minulého století a sám v něm tehdy, v pražském divadle ABC, i hrál. V Mladé Boleslavi Horníčka například alternoval Lubomír Lipský, dětem známý třeba z komedie Šest medvědů s cibulkou. Hra je součástí repertoáru mnohých českých divadel prakticky do současnosti.
Představení nás rychle vtáhlo do příběhu dvou mužů Giacoma a Marcella, znepřátelených generálů, kteří se z neznámých důvodů ocitnou v zajetí. Již podle jmen je zřejmé, že jsme v Itálii. Pravděpodobně po uplynutí nějaké bitvy či války. Co už ale tak jasné není, je to, kdo, koho a proč vlastně zajal. Jak ale děj plyne, postupně se dozvídáme, že oba hrdinové, údajně šlechtici, jsou jeden druhému jak zajatcem tak i věznitelem. Role si poctivě střídají podle dnů v týdnu. Sice se každý z nich snaží vymyslet, jak z rádoby vězení uniknout a tím toho druhého napálit, ve finále se jim vlastně ani utíkat nechce. Na zajatce se nemají špatně. Ale jak jim velí vojenská čest, o útěk se prostě pokusit musí. Zkoušejí být rafinovaní a originální, ale nakonec jde pokaždé o plané kousky končící fiaskem. Schovat se za krávu? Vždyť vás prozradilo šest nohou! Tunel pod postelí? Marná práce! Provazový žebřík? Ten se trhá.
Protože je děj hry umístěn na italský venkov, vstoupí do hry dvě mladé, hezké, navíc vtipné, temperamentní a tak trochu osamocené ženy, Bianca a Giulietta. Kromě starostí, jak výše uvedené dva pošetilce napojit, nakrmit a zabavit, mají na krku i svá hospodářství. A zápletka je na světě. A tak zatímco muži mezi sebou stále bojují, šavlemi i slovně, ženy se rozhodnou vzít věci do svých rukou, využít paradoxně „patové“ situace ve svůj prospěch a zosnují odvážný plán, jak dotyčné nejen přivést na zcela jiné myšlenky, ale doslova je „ulovit.“ Díky důvtipu, šarmu, výřečnosti a troše blafování postupně dosahují svého.
O komické situace, pošetilé nápady a plány, nečekané zvraty a hlavně jazykový humor a neotřelé dialogy tu není nouze. Herci se pohybují mezi diváky, povídají si s nimi, pijí, jedí, vtipně konverzují, zpívají, tančí. Vzduchem poletují nejen bonmoty, ale i košile a sukně. Ve finále válka skončí podepsáním jakési mírové dohody a všichni mohou jít po svém bez ohledu na všechny předchozí události. Ale nikdo už vlastně nikam jít nechce. Ženy dosáhly svého, muži již nebojují a neutíkají. Smiřují se spolu navzájem i s výhledem na poklidný venkovský život po boku hezkých a praktických žen.
Byli jsme svědky skvělých hereckých výkonů Pavla Kikinčuka a jeho dcery Kamily, Bronislava Kotiše a Pavly Bečkové. Výborně jsme se díky nim bavili.
Každý dobrý příběh je založen na pestré zápletce, zvratech. Často protikladech. Čekání, jak vše dopadne. Mnohdy je konec dost nečekaný. Zde nad válkou, soupeřením a samotou zvítězil zdravý selský rozum, pragmatičnost, láska a ženský důvtip. Dvěma mnohdy až dětinsky se chovajícím mužům daly šach mazané ženské. Přitom ale nikdo neprohrál. Kéž by tomu tak bylo nejen v divadle.
Fotografie v příloze byly staženy z ofic. stránek Divadla Pluto Plzeň.
