Aktuality
Nedávno jsme zde publikovali zprávu o první části ukázkových hodin francouzského jazyka. V polovině února se uskutečnily celkem čtyři a jejich cílem bylo ukázat dětem z pátých ročníků, jež právě stojí před volbou druhého cizího jazyka, že fránina je stejně fajn jako němčina.
V aktualitě jsme slibovali pokračování. Druhé kolo proběhlo v týdnu od 19-26/3 2025. Obě vyučující FJ zavítaly za páťáky samy bez pomoci a podpory svých žáků. Bylo to opět moc fajn.
Sice máme s kolegyní připravený jakýsi scénář, ale průběh těchto ukázkových hodin je pokaždé jiný. Tu se zastavíme u zajímavosti, děti se ptají či chtějí podělit o nějaký zážitek, zkušenost, Pak i jejich paní učitelky třídní žasnou, co vše nad rámec běžné výuky mnozí znají. Na závěr tohoto článku vám napíšu o jedné více než zajímavé otázce. Ale nepředbíhejme.
Úvodem si vždy zopakujeme pozdravy a také oslovení, co jsme se naučili v únoru. Pak nastíníme plán hodiny a také fakt, že nudit se rozhodně nikdo nebude, naopak budeme potřebovat všechny ke spolupráci, je dovoleno i vykřikování. Začínáme představením se ve FJ a děti hádají, co jsme jim o sobě prozradily. Jména jsou jasná, věk jim nepřekládáme, co učíme je srozumitelné, naše koníčky také, i za pomoci gest a body language či pantomimy.
Následuje velmi hezká prezentace o tom, že byť si děti možná myslí, že o Francii a frankofonním světě toho obecně moc neznají, opak je pravdou. Hádáme, který geografický obrys patří Francii. Máme sice společné barvy státní vlajky, ale Francouzi rozhodně nemají náš český modrý klín. Která že hlava státu je ta pravá? A jak vypadá typický mužský představitel této země v porovnání s Američanem, Skotem či Němcem? A co teprve značky francouzských automobilů, typické památky, kulinářské speciality či komiksové postavičky? Vše doplňujeme zajímavostmi. Takže páťáci už třeba ví, proč obyvatelé země galského kohouta nosí rádi pruhovaná trička, zda Skotové nosí či nenosí pod kiltem spodní prádlo, kam a kdy se v našem kraji vydat za českými „Highlanders“, že příběh lásky současného fr. prezidenta E. Macrona a jeho ženy Brigitte by vydal na román či filmový kasovní trhák. Kolik že schodů je do prvního či druhého patra Eiffelovy věže? Kdy se tam podíváme? Jaký je poměr výšky, schodů atd. v porovnání „železné dámy“ s nejvyšší českou, tedy plzeňskou věží? A jak souvisí počet schodů Eiffelovky s počtem sýrů, které Francie vyrábí? Proč se Francouzům říká „žabožrouti“? Jak velký je obraz Mona Lisa, kdo jej namaloval a kde se nachází? A jak to bylo s vyhořelou katedrálou Notre-Dame de Paris a proč fr. prezident tehdy plakal a co nejen svému národu, ale i celému světu slíbil? Podíleli se i Češi na rekonstrukci? Navštívíme tuto památku někdy v budoucnosti v rámci školních poznávacích zájezdů?
Takto bychom mohli pokračovat. Je to vždy krásné povídání, děti se předhánějí v odpovědích, jen ten čas plyne neskutečně rychle a jak by řekli milovníci J. Bonda a filmu Jeden svět nestačí, tak my, fránináři, říkáme, že jedna hodina prostě také nestačí.
Pokračujeme s další zajímavou aktivitou. Laická veřejnost si myslí, že fránina je těžká. Proč? Když se zeptáte dětí, řeknou, nevím, ale je těžká. Omluvte zkratku ze sociálních sítí, ale OMG! A tak se pokoušíme alespoň dětem tento ne zcela opodstatněný názor vyvrátit. Na tabuli načrtneme tabulku (na jedné z fotografií – viz závěr článku) je vidět. Jednoduché a stručné porovnání ČJ, AJ, NJ a FJ z hlediska počtu pádů, rodů, časování sloves a výslovnosti. Jednoznačně vyhrávají angličtina s francouzštinou. Oba národy na jednu stranu historičtí rivalové, na druhou neuvěřitelně propletené dějiny, kultura, jazyk. Velká Británie má svou malou sestřičku ve Francii, region Bretagne, dvojčaty jsou i skvosty a památky UNESCO Le mont St. Michel a jeho anglický protějšek St Michael’ s Mount. Stejná slovní zásoba, jen trochu odlišná výslovnost. Atd. atd. Resumé – AJ je skvělý odrazový můstek pro studium FJ. Argument rozhodně hodný přemýšlení. Obě vyučující FJ jsou trochu jazykově erudované, osobně jsem se učila několik světových jazyků ať už ve škole či soukromě a tento fakt mohu jednoznačně potvrdit. A že třeba FJ je skvělý základ pro španělštinu? To potvrzují i někteří naši bývalí studenti.
V závěru jsme ještě zkoukli krátké, moc hezké video natočené sice za „covidové“ éry, ale nicméně velmi výmluvně dokreslující další aktivity, kterým se v hodinách FJ věnujeme.
Ještě jsme dětem nabídli účast na příměstském táboře pořádaném naší partnerskou Alliance fr. de Plzeň a pozvali je na závěrečnou ochutnávku frániny, kterou bude divadlo v podání žáků ze třídy 9.B. Na velmi netradiční pohádku o „Le petit chaperon rouge“, neboli o Červené Karkulce, se páťáci přijdou podívat v průběhu měsíce dubna. Nebojte, zase vám o tom napíšeme.
O tom, že hodiny byly opravdu pestré, svědčí i malá fotogalerie na:
https://www.rajce.idnes.cz/tygrousek/album/ukazkove-hodiny-fj-pro-5-rocniky-2-cast"
Co říci závěrem? Za mě osobně velký dík, kolegyni HL, třídním 5. ročníků, stávajícím fráninářům za pomoc, páťákům za aktivní účast a neskutečnou aktivitu. A i když si FJ nezvolí jako druhý cizí jazyk od 6. ročníku, nebudeme zoufat. Třeba si tento jazyk osvojí či oblíbí někdy v budoucnosti. Jen fr. slovíček umí za pouhé dvě hodiny více než dost.
Ps: v úvodu jsem vám slibovala jeden krátký zážitek, resp. otázku. Zhruba uprostřed zmíněné počáteční prezentace se jeden klučina pořád hlásil. Když jsme hádali, která že historická památka NEPATŘÍ mezi francouzské. Byl to Karlštejn. Na ostatních foto se vyjímaly již zmíněná pařížská katedrála Notre-Dame, Eiffelova věž a provensálský římský most a akvadukt (také památka zahrnutá do seznamu UNESCO) Le pont du Gard. Kolegyně pokračovala, ale mně to nedalo. Potichu jsem k němu přišla a zeptala se ho, co chtěl říci. A on mi položil krásnou otázku, resp. mi chvíli povídal. O tom, že s rodinou cestují a samozřejmě ho rodiče „tahají“ po památkách. „Já mám tu historii fakt rád, pančelko, jako táta a máma, … jaká katedrála se vám nejvíc líbí?“ No páni, blesk z čistého nebe. Nikdy nic podobného, ani od dospělých. A teď honem reakce. Odpověděla jsem mu, že moc ráda cestuji a viděla jsem už leccos. On se nedal odbýt: „ Co Španělsko?“ „Myslíš barcelonskou Sagrada Familia?“ „Jo, přesně tu, je to blázinec, co?“. Chvíli jsme si tiše povídali, o tom, kdo a od koho se učil stavět gotické katedrály. Francouzi od Angličanů či obráceně? Co my, Češi? Ten malý kluk jako kdyby měl při tom našem kratičkém rozhovoru v očích zvláštní světlo, vypadal, jako když před takovou stavbou právě teď stojí s mámou a tátou a žasne. Přimělo mě to k velkému zamyšlení. Ani sama pro sebe si po pár dnech nedokážu jednoznačně odpovědět. Resumé?
Cestovat, dívat se, přemýšlet… A cizí jazyky? Slovy Komenského jsou bránami k dalším, krásným světům. Nebojte se vykročit.
Mgr. Jitka Králová
