Aktuality
V tomto ročním období jde o velmi netypickou pokrývku hlavy. Slamáček, slamák… Pro mnohé jen módní doplněk k oblečení, rekvizita pro parádu či proti slunci… Pro jiné námět. Zdroj inspirace.
Posadit jej na hlavu dámě, přenést se do sladké Francie konce 19. století, konkrétně do Paříže, zamíchat koktejl či karty a svést dohromady dosti nesourodou společnost. Nonšalantního stárnoucího bonvivána, který má sice před svatbou, nutno dodat, že hlavně z finančních důvodů, ale nechce se jen tak vzdát svého dřívějšího záletného života. Dále si k tomu přidejme Felixe, „věrného, oddaného sluhu svého pána,“ jednu komornou na dva úvazky, několik milenek, zhrzeného a na souboj vyzívajícího důstojníka, dosti početný svatební „ansámbl,“ neuvěřitelnou baronku, velitele vojska…
Blázinec či neuvěřitelně namíchaný příběhový „koktejl?“ Asi vše dohromady, pestrá kabaretní revue, které se 14. listopadu měli tu čest zúčastnit naši osmáci v plzeňském divadélku Pluto.
Hra trvá bez přestávky téměř 2 hodiny. Nejen pro herce, ale i pro „náctileté puberťáky“ je to neuvěřitelný výkon. Hlavně pro mladší diváky. Zůstat v klidu sedět bez pití, wc, mobilů… Přesto, světe, div se, vydrželi, bavili se, smáli, tleskali. Herci totiž nejen hrají, ale i běhají, mluví, tančí a zpívají mezi dětmi, kankánové sukně tanečnic šustí o naše nohy, muzikanti se derou ke klavíru a převracejí židle i s dětmi, ukazují na ně, ptají se jich, házejí jim umělé růže. Zážitek, co nikoho nenechá ani na vteřinu v klidu a bez pozornosti. Stále čekáte, co bude dál, a když už si myslíte, že to víte, jste vedle a děj se opět ubírá jinam. Ale spádem. Respektive horempádem.
Chcete-li děj v kostce, obraťte se na přítele Googla. Chci se oženit, napravit, ale připletl jsem se do ošemetné situace, důstojník a vdaná dáma na záletech, můj kůň náhodou, omylem sežere část slaměného klobouku oné dámy. Já, hlavní hrdina, se z toho všeho „musím nějak vysekat“ a šou začíná. Paradoxem je, že ona příčina všech problémů – stále a téměř všemi hledaný, nový slaměný klobouk je po celé představení vlastně na scéně, aniž by to kdokoliv tušil. Ale to se všichni dozví až na úplném konci.
Co říci závěrem? Že jsme si to moc užili. Vzpruha, pohlazení, neuvěřitelné „nadčasové“ hlášky zejména v podání B. Kotiše al. sluhy Felixe, prvotní rozpaky budící šíleně oblečená a vodní dýmku kouřící, ale ve finále vtipná baronka de Champigny, spád, drama, kabaret. Napětí, uvolnění, ale i zamyšlení.
Nechvátáme až příliš? Neženeme se stále za něčím? Nezjistíme občas, že to, co hledáme, máme doslova pod nosem? Možná je dobré občas zpomalit či úplně zastavit, jen se dívat a třeba i trochu bavit. Nechat se vtáhnout do dějů starých příběhů a obdivovat fantazii autorů divadelních her. Divadélko Pluto je k tomu jako stvořené. Určitě sem rádi znovu zavítáme.
Fotografie jsou staženy z ofic. stránek div. Pluto.
