Aktuality
Ne, opravdu se nejedná o pravopisnou chybu, neboť Motýl s velkým „M“ skutečně existuje. Jde o terapeutickou dílnu se zázemím ve Žlutické ulici v Plzni.
Neziskovku, jejímž posláním je mj. sociálně-pracovní terapie klientů s různými stupni postižení (mentální, tělesné či kombinované), raná péče neboli podpora lidí a rodin s dětmi se zdravotním postižením a pomoc při jejich integraci do běžné společnosti, spolupráce s ostatními návaznými službami atd. Záběr aktivit je ale mnohem širší a zahrnuje i akce pro veřejnost, ať už jednorázové či dlouhodobější, cvičení, školičku pro nejmenší, akce, semináře, kurzy, přednášky, tábory, pobyty, exkurze pro školní skupiny ad.
Naše setkání s Motýlem nebylo rozhodně první. Již dříve jsme se s lektorkami dílny potkávali ve škole v rámci hodin výtvarné výchovy a pracovních činností. Nyní jsme se ale vypravili my za nimi. Přivítala nás sama paní vedoucí E. Kepková, provedla nás celou dílnou a seznámila s její historií, aktivitami, posláním. Žasli jsme nad poměrně omezenými, ale útulnými prostorami, vzali nás dokonce i do kuchyně, kde někteří možná poprvé v životě stanuli tváří v tvář a doslova na dotek lidí na invalidním vozíčku či jinak postižených.
Hlavním programem byla výroba netradičního velikonočního vajíčka. Polystyrenový základ, drobné papírové kytičky různých barev, špendlíčky, zelené špejle, papírové lístky, lýko a hurá na to. Lektorky byly nadšené, jak i kluci – deváťáci – v klidu a trpělivě vrstvili kvítek ke kvítku. O děvčatech nemluvě. Asi trénink ze školy, říkala jsem si v duchu a měla z nich radost. 1,5 hodinový program utekl jako voda. V závěru jsme ještě dostali malé pohoštění. Vodu s plátky citronu a perník, po kterém se jen zaprášilo. Na zahrádce, mimochodem velmi pečlivě udržované (tato aktivita také patří mezi ty terapeutické) jsme si ještě mohli koupit výrobky klientů dílny, vše s jarní a velikonoční tematikou, kraslice, věnečky, látkové zápichy, šitá zvířátka, korálkové náramky. Nešlo odolat, krásné pečlivé dekorace a za ceny, které si ruční práce, potažmo od lidí s postižením, skoro nezaslouží.
Celé dopoledne jsme si moc užili, jako by se jaro v den své premiéry odělo do přívětivosti. Počasí teplé, slunečné, program moc hezký, lektorky laskavé, možnost kdykoliv vyjít z dílny ven na zahrádku. Připomnělo mi to jednu filmovou repliku: „Vlak by měl jet tak rychle, aby motýli mohli otevřenými okny nerušeně létat tam a zpět.“ Ve vlaku jsme sice necestovali, ale vystihnout atmosféru onoho dopoledne asi nelze lépe.
Přemýšlela jsem nad názvem „Motýl.“ Snad pro jeho křehkost a pomíjivou krásu. Jako jsou úděly a životy klientů tohoto centra. Možná i nás všech. Jen si nechceme připustit, že by „pevné“ základy a pilíře našich životů mohly být v okamžiku zničeny. Važme si tak samozřejmých věcí jako třeba možnosti se sami najíst rukama s fungující motorikou, stát na vlastních nohou, rozběhnout se – třeba za motýly. A važme si i lidí ochotných a obětavých, nepolevujících v úsilí pomáhat těm křehčím z nás.
Fotografie jsou k nahlédnutí na: https://www.rajce.idnes.cz/tygrousek/album/terapeuticka-dilna-motyl-plzen
