Aktuality
Po dvouleté pauze související samozřejmě s onemocněním covid a náležitými opatřeními se konečně letos mohli naši sedmáci vydat na tolik očekávaný LVK. V pondělí 3. ledna 2022 ráno vyrazila téměř šedesátka žáků tříd 7.A, B a C spolu se 6 učiteli, 1 externistou a osvědčenou zdravotnicí dvěma busy do šumavského střediska Železná Ruda. Následujících 6 dnů jsme strávili na chatě Belveder nacházející se na vrcholu sjezdovky „Nad nádražím.“
Hned na začátku dlužno podotknout, že jsme odjížděli s určitými obavami i komplikacemi. Někteří žáci nedonesli negativní PCR testy, tudíž dojížděli za námi se zpožděním a po vlastní ose. Hlavně ale teploty byly na tuto roční dobu prakticky jarní už několik dní nejen v Plzni, ale i na horách. Po sněhu ani památky a první dva dny nám bez přestání pršelo. Zlom nastal ve středu, čtvrtek a pátek se již nesly v „bílém.“
Na duchu jsme ale neklesali. Vždyť jsme měli k dispozici osvědčené zázemí hotelu s 2-6 lůžkovými dobře vybavenými pokoji, velkou společenskou místností s možností promítání, hernu, jídelnu se skvělou kuchyní, lyžárnu, prostorné chodby. Toto vše jsme využívali k besedám a přednáškám např. na téma zdravověda, poskytování první pomoci, FIS čili desatero zásad pohybu na sjezdovkách, ke kooperativním hrám a aktivitám, skupinovým únikovkám, sportovním kláním, tvorbě foto-bublin s různými hláškami, promítání filmů a dokumentů, dvěma diskotékám, maškarnímu reji atp.
Když tak nyní přemýšlím, krom těch in-door aktivit jsme i těch venkovních stihli a zažili, počasí-nepočasí, opravdu hodně. Hned v pondělí jsme vyšlápli až na téměř 3km vzdálené rozcestí pod Hofmankami. V dalších dnech jsme se několikrát po silnici či sjezdovce spustili do Železné Rudy, kde jsme si prohlédli moc hezké Návštěvnické centrum Šumavy, tam jsme vyplňovali i pracovní listy, nemohli jsme opominout ani vyhlášenou kavárnu Charlotte. Dvakrát jsme jeli vlakem na Špičák, poprvé za Horskou službou. Tamní téměř hodinová přednáška spojená s diskusí a možností prohlédnout si např. sněžné skútry, čtyřkolky a další techniku byla super. Domů jsme se dostali pomocí nejstarší sedačkové lanovky na Šumavě. Vloni oslavila půlstoletí provozu. Byl to opravdu zážitek, v 16 hodin, kdy nastupovali první, se již smrákalo, rychlost není moc vysoká, takže než se přepravilo skoro 70 osob do 1453m vzdálené mezistanice Hofmanky, byli všichni dost zmrzlí a světlo kvapem mizelo. Přes 3km dlouhá cesta lesem zpět – to byl doslova úprk! Ale radostný a naštěstí bezúrazový.
Čtvrtek se již nesl ve znamení pobytu na sněhu, pokročilí i začátečníci, lyžaři, snowboardisté – seznamovali jsme se s výstrojí i výzbrojí, cvičili jsme, padali, potili se, hráli různé hry, pokoušeli se dostat od hotelu alespoň na konec belvedérských sjezdovek. Krev, pot a slzy zde opravdu platilo. No, žádné začátky nejsou lehké. Jako odpočinkovou aktivitu jsme zvolili bobování a sjíždění alespoň části sjezdovky na kluzácích.
Předposlední den jsme se podruhé svezli vláčkem na Špičák a poté se pěšky dostali na sjezdovku Alpalouka, kam nám z hotelu dovezli veškerou výzbroj. Po celý den jsme trénovali, cvičili, šlapali, sjížděli, brali „kotvu,“ dělali blbiny, také trochu trucovali, hledali lyže… Ale to vše prostě k horám patří a dnes, byť jen s krátkým časovým odstupem, na to vše vzpomínáme v dobrém.
Kurz jsme zakončili diskotékou s mnoha překvapeními a převleky, emocemi, slzami, fotkami, tanečními kreacemi a rozhodně ne chtěním „jít spát.“ Skandování: „Ještě jednu,“ myšleno písničku, samozřejmě nebralo konce. Prostě nikdo si nechtěl připustit, že za pár hodin bude vše zase úplně jinak.
V sobotu 8. ledna od rána hustě sněžilo. Busy se naštěstí ještě dostaly nahoru k hotelu a po 10hod. jsme již odjížděli domů. Na „nádražácké“ sjezdovce jel vlek a lyžovalo se. V duchu jsem si říkala, proč, proč se vše neposunulo o den, dva…
Na druhou stranu, za celý týden se nikomu a nic nestalo. Až na občasné bolení bříšek, pár modřin, puchýřů z bot, krve z nosu, vrzajících dveří a postelí, povečerkového ponocování či ranního zaspání, zapomenutých rukavic, čepic, hledání hůlek, klíčů…., pohoda.
Po návratu jsme ve škole zkoukli skoro 300 fotek a děti se vyjádřily, že lyžák byl stejně super. Nej prý byly: návštěvy na pokojích, hry, jídlo, diskošky, koulování, horská, Bedřich (mladý bernardin majitelů hotelu, miláček všech), Alpa, no prostě všechno.
Kvůli počasí a špatným sněhovým podmínkám jsme sice nedosáhli takových pokroků na lyžích a snowboardech, jak jsme si představovali, ale vztahy a kamarádství se mezi spolužáky i třídami posunuly na další, nejen školní, ale stopro pozitivní level.
Prostě i v těžké době se dají zažít hezké chvíle. Co může být větší odměnou pro učitele i žáky?
Fotogalerii naleznete na: www.rajce.net, pod heslem: tygrousek
