Aktuality

Školní výlety jsou pro některé učitele příležitost „pobýt“ s žáky i v jiné než jen školní atmosféře. Již na jaře mne tedy mile překvapil zájem mé třídy 7. A navštívit již podruhé naše hlavní město a mj. si prohlédnout Národní divadlo.

Ne bez problémů, ale nakonec se mi podařilo prokliklat se novým rezervačním systémem divadla, vyplnit všechny papíry, informovat rodiče, poučit děti. V pátek 3/6 panovalo slunečné počasí. Příslib hezkého dne. Děti přišly (až na jedno) všechny. Vlak jel včas. Nicméně už v Rokycanech jsme nabrali značné zpoždění kvůli poruše lokomotivy. Na radu p. průvodčího jsme raději přestoupili do pendolina. Sice jsme až do Prahy stáli, ale „s problémy“ jsme už měli na zbytek dne vystaráno.

Z nádraží jsme to vzali pěšky přes Václavské náměstí a dále Štěpánskou ulicí do pasáže Lucerna se známou sochou obráceného zavěšeného koně od Davida Černého. Druhou pasáží Světozor s krásnou reklamní mozaikou na výrobky firmy Tesla jsme se dostali do Františkánských zahrad, klidné tiché zelené oázy uprostřed ruchu velkoměsta. Pokračovali jsme k další Černého tentokrát venkovní skulptuře – mechanické a pomalu se otáčející hlavě spisovatele Franze Kafky. Busta se nachází na prostranství před obchodním centrem Quadrio.

Důvodem, proč jsme se k divadlu blížili trochu oklikou, byla návštěva obchůdku „Oh, deer bakery.“ Chtěli jsme totiž ochutnat tzv. kroblihy. Spojení české koblihy a fr. croissantu. Krámek byl otevřený, nabídka velká, pravda, ne úplně laciná. Za jednu nadýchanou kroblihu zde můžete zaplatit i přes 100Kč. Ale to sladké blaho!

Na Národní třídě jsme si pak připomněli památné události našich nedávných dějin, sametovou revoluci z r. 1989. Vyfotili jsme se na nábřeží a pak už vzhůru na návštěvu Zlaté kapličky. Tu jsme zahájili u téměř dvou desítek základních kamenů pocházejících z památných míst Čech, Moravy a 1 je dokonce od krajanů z Chicaga. Přes foyer s bustami herců, režisérů a dalších umělců s ND spojených jsme pokračovali do hlavního sálu. I když jsme měli předem „nakoukaná“ videa, byli jsme ohromeni samotným prostorem, osvětlením, zdobením. Nejvíce se nám asi líbilo na horních balkonech. Mne i některé děti zaujaly i lunety od M. Alše, ale i četné nepravoúhlé prostory dané lichoběžníkovým půdorysem celé stavby. A co teprve vyhlídka ze střechy divadla. Té vévodí dvě trigy, koňská trojspřeží a je odtud krásný výhled na Vltavu a panorama Malé Strany a Hradčan. Nevyfotit se na tomto místě by byl úplný hřích. Hodinová prohlídka rychle uběhla, líbila se nám, dozvěděli jsme se mnohé zajímavosti. Snad se sem někdy podíváme i na nějaké představení.

Společně jsme pak došli zpět na Můstek a následoval rozchod dětí. Čtyři chlapci ale projevili přání podívat se i na Staroměstské náměstí a dále na Karlův most. Kličkovali jsme mezi turisty, na Staromáku zkoukli 2 nobl svatby a spočítali kříže na dlažbě vedle radnice. Symbolizují popravené české pány po prohrané bitvě na Bílé hoře. Odtud je to na most jen kousek. Pokynuli jsme Karlovi a prošli Staroměstskou mosteckou věží, která prý patří mezi nejpůsobivější gotické stavby na světě. V pol. 14. století ji spolu s mostem vystavěl Karlův dvorní architekt Petr Parléř. Most má svoji atmosféru, nejen turisté, ale i hudebníci, malíři, prodavači drobností vás nutí zpomalit. U sousoší Jana Nepomuckého jsme si připomněli jeho osudy a s rukama na kříži v hrazení si každý něco přál. Další foto point a pak pěší zónou zpět na Staromák. Tam jsme stihli i defilé apoštolů na orloji probíhající denně každou celou hodinu.

Kluci pak dostali také rozchod. Vždyť by to nebyl ten správný výlet do Prahy bez možnosti si něco koupit. Na sraz přišli téměř všichni včas, 3 opozdilci si vybrali „tresty“ v podobě písničky, cvičení a vyznání lásky jedné z paních učitelek.

Návrat domů proběhl v pořádku. Co jsme si mohli přát více? Počasí bylo jako na objednávku, program pestrý, fotky pěkné, zážitků jsme měli spoustu, užili jsme si prostě hezký den.

Fotografie jsou opět k nahlédnutí na www.rajce.net pod heslem tygrousek