Aktuality
Dvakrát za tento rok v květnu a v listopadu) zhlédli žáci 7. ročníků divadelní představení „Viral“ plzeňské Malé scény. Taková „two mens show.“
Začnu tuto aktualitu trochu jinak než obvykle. Viral. Zvláštní název. Co si pod ním představit? Trochu to asociuje virtuální realitu. Co na to žáci či kolegové? Je to pro ně:
- super video na youtube či sociálních sítích
- brýle v kině, když jdu na představení ve 3D
- hraní her na PC či herní konsoli
- filmy typu Avatar
- trenažér na pilotní zkoušky v letadle
- prostor, kde nejsem fyzicky přítomen
- rehabilitace pro pacienty např. s poškozením hybnosti nějaké končetiny
- sarkasmus – žití v nějaké představě, ale vše ženu ad absurdum
Viral je ve skutečnosti video. Natočené za účelem masového sdílení a šíření. Často se jedná o amatérská videa se zábavným obsahem, kde nezřídka účinkují děti či domácí mazlíčci. Mohou to však být i profesionální reklamní sdělení, do nichž tvůrci ukryli vedle zábavné, inspirující či dojemné dějové linky také zmínku o produktu či značce. Taková videa jsou v dnešní době vyhledávána a účelově natáčena. Přesná pravidla však neexistují. Hlavní nezbytností je „dokázat zaujmout masu,“ tedy šířit video, článek či obrázek mezi co největší počet těch, „co sdílejí.“
Dobrá, obecný úvod máme za sebou a nyní k samotnému představení Viral. Jde o cca hodinu dlouhé divácky značně interaktivní představení s jednoduchou, variabilní scénou i kulisami, civilními kostýmy, dialogy ze života, vulgarismy nevyjímaje (nebuďme ale pokrytečtí a netvařme se, že nikdy tak nemluvíme), rychlým spádem, napětím, mobily, obrazovkami…
O dvou kamarádech, nerozlučných. Ondrovi a Márovi. Jsou to herci. Dosud neznámí. Oba dva se samozřejmě chtějí proslavit, chtějí to, co každý: auta, motorky, holky, dítě, rodinu, fanoušky, slávu, všechno. Především tu slávu a všechno. Ale jak to co nejlépe a hlavně nejrychleji udělat či zařídit? Co třeba být jako někdo již populární, jako např. Martin Stránský? Dabér, herec divadelní i televizní… A tak kluci začínají hru „na stíhanou Stráni.“ Jenže – lze vůbec být jako on, kterému je přes 40 let a je slavný, a vám je kolem 20ti let a nejste nic? Klukům postupně dochází, že ne. Pokoušejí se tedy uspět jinak, natočením nějaké fakt pecky. Něčeho šíleného. Co třeba vyráchat se v bahně jako můj pes? Super, video sdílí X diváků. Jenže... onen spot se týká jen jednoho. Co logicky následuje u druhého z přátel? Přejícnost jen na oko, ve skrytu duše nejprve lítost, ale pak i vztek a zloba. Už se nebudeme stýkat, nechci tě už nikdy vidět… Odcizení, samota. Neznáme to náhodou ze svých životů? Jenže milosrdný čas naštěstí obrousí hrany a časem zmizí i smutek a nastupuje spíše otupělost či letargie. Ale dost možná i zvědavost, co dělá ten druhý bez nás, či dokonce ochota se usmířit. Ano, dopadne to dobře. Ondra i Mára si nakonec vše vyříkají a hra směřuje k happy-endu.
Ale co my, diváci? Přemýšlíme, v hlavě spoustu myšlenek, otázek. A vracíme se na začátek. Viral, virtualita, sítě, sdílení, klik, lajky… Co když se ocitneme někdy někde bez signálu, bez zdroje? Co pak? Dokážeme potom najít v čemkoliv alespoň nějaký bazální smysl či se prostě zhroutíme bez přítomnosti „virtuálních big brotherů“ a jejich reakcí?
Nechtějte odpověď. Ani po mladších, ani po starších. Není totiž jednoduchá. Okolnosti, doba, technologie… to vše nás utváří. Naše životy, chování, reakce, rozhodování, představy.
Nejvíce asi TV, PC, notebooky, chytré mobily… Zavíráme se v pokojích. I moje rodina to tak dělá. Ale já si pořád ještě pamatuji dobu, kdy jsme večer co večer nepustili „bednu,“ protože v ní prostě nic nebylo, a vyndali si třeba obyčejné „Člobrdo“ a hráli jsme. Dlouho. Naštěstí to občas ještě dokážeme udělat. A pak hrajeme karty, osobnosti, Česko atd. A tuto „opravdu jinou realitu“ si vždy moc užíváme.
A co vy? Nezkusíte někdy oprášit nějakou starou hru a zapomenout na chvíli na tlačítka a displeje? Pokud to nevyfotíte, nenatočíte či nebude sdílet, nebudete mít sice X lajků, ale možná, že vám doma bude alespoň v tu chvíli moc dobře. Budete se přít, smát nahlas, budete spolu. Tak buďte. Možná vám dojde, že pro tento jedinečný pocit najednou vůbec žádné veleširoké, sdíleníchtivé a neznámé publikum vůbec nepotřebujete.
Viral se nám dospělým i dětem líbil. Je to totiž představení, které vás nutí k troše zamyšlení. A už proto rozhodně stojí za zhlédnutí.
Fotografie jsou stažené z ofic. stránek DJKT: https://www.djkt.eu/viral
