Aktuality

Plzeňská, tak trochu alternativní, hlavně však kreativní zóna DEPO 2015 nabízí v současné době školám i široké veřejnosti možnost navštívit zážitkovou výstavu „Za barokem.“ A to bavorským a českým se zaměřením na Plzeňský kraj. V nedávné době se sem v rámci hodin výtvarné výchovy vypravilo několik tříd naší školy.

Jak avízují organizátoři, na vlastní kůži si skutečně vyzkoušíte, že zde heslo: „Nesahat,“ opravdu neplatí. Hned v úvodní místnosti se díky videomappingu stáváte svědky dialogu jakéhosi mnicha, novice vstupujícího do kláštera v Plasích se svým duchovním průvodcem. „Oživlé obrazy“ postupně znázorňují nejen barokní Plzeňsko, ale i celé Čechy, zpodobněné Bohuslavem Balbínem do obrazce pětilisté růže. Postavy promlouvají také o víře, životě mnichů, kultuře, památkách, odkazu této doby. Hlasy mi připomínaly Karla Heřmánka (Lucifera z pohádky S čerty nejsou žerty a Jana Maxiána, komentuje např. pořad ČT Krajiny domova).

Následně se dostáváte do haly, kde se můžete svézt na barokním kolotoči, vyzkoušet si speciální houpadla, představit si tehdejší šlechtickou, zejména dámskou módu či si poslechnout, jaká hudba a nástroje byly tehdy „in.“

Vstupem do dalších, oddělených prostor si např. otestujete kvalitu svého čichu, dešifrujete asi devatero vůní, resp. konkrétní složky tehdejších parfémů (my jsme „dali“ třetinu – růži, mátu a rozmarýnu).

Dále si vyzkoušíte psaní husím brkem namáčeným do inkoustu. „Brrrr,“ představa ohnutých zad a nekonečných hodin opisování zejména liturgických textů ve studených klášterních prostorách, neměli to ti mniši zrovna jednoduché. Ale kdo měl tu vzdělanost tenkrát šířit, když psát uměli jen vyvolení?

Skládání různých částí barokních staveb v dílně jednoho z největších barokních architektů přelomu 17. a 18. století Jana Blažeje Santiniho nám příliš nešlo. Dílků bylo mnoho a nám možná chyběla trpělivost.

Mnohem více nás bavil tzv. archifon. Co že to je? No, zkrátka, před sebou máte tablet a o několik metrů dále model kladrubského oltáře v měřítku zhruba 1:3. Dotykem na tablet postupně rozsvěcujete jednotlivé části památky a do toho se navíc ozývá hudba. Ani duel dvou „tabletistů“ a třeba i rychlý pohyb na ploše přístroje nepůsobí násilně a hudba není disharmonická, falešná.

Další prostora skýtá znovu audiovizuální instalaci a před námi ožívá slavný obraz barokního malíře Petra Brandla „Křest Kristův.“ Zprvu laický pohled na dílo v úžasných rozměrech 2 x 3 metry postupně vystřídá sofistikovaný komentář odhalující skrytou symboliku postav, barev, světla i další efekty. Fascinovaně jsme naslouchali i zajímavostem týkajícím se např. ceny takového obrazu. Konkrétní částku jsme se sice nedozvěděli, ale prý by se rovnala ceně za stohlavé stádo hovězího dobytka. A Lažanští, majitelé manětínského panství (objednatelé obrazu pro tamní kostel sv. Jana Křtitele) rozhodně nebyli na peníze skoupí.

Celou expozici samozřejmě doplňují popisky v češtině i němčině a velmi podrobně informují návštěvníky o barokní době, architektuře a konkrétních památkách i umělcích, malířství, sochařství, hudbě, módě, kuchyni atd.

Výstavu jsme si užili, mrzelo nás jen, že zrovna nefungovaly speciální brýle, díky nimž bychom mohli ve virtuální realitě prozkoumávat některé barokní skvosty Plzeňského kraje.

Děti průběžně vyplňovaly pracovní listy, kontrola a zpětná vazba proběhla ve škole v hodinách dějepisu, českého jazyka i výtvarné výchovy.

Při podobných mimoškolních exkurzích se snažíme dobrat nejen obsahu, ale (a to v případě Depa platí určitě) i „genia loci,“ ducha či atmosféry prostor, v nichž se podobné akce pořádají. Kdo ví, kolik nadějných umělců se v řadách našich teenagerů skrývá? Třeba si někdo z nich po letech řekne: „Jo, tenkrát to Depo, škola a výtvarka mě přivedly na geniální myšlenku…..“ Přejme jim jejich sny a vize. A hlavně pak skutečnou realizaci.

Několik fotografií naleznete tradičně na www.rajce.net pod heslem tygrousek.