Aktuality
V pátek 7/6 2019 se třída 7.C vypravila na školní výlet do Prahy. Počasí vypadalo slibně, bus jel téměř na čas, wi-fi připojení po cestě fungovalo, všichni byli spokojení.
Naším prvním cílem byla Jump-aréna na Zličíně. Dostalo se nám patřičného proškolení, stihli jsme i pár „ještě neudýchaných a nezpocených fotek“ a pak už hurá na to. Hodina – moc či málo? Velice rychle jsme se přesvědčili, že je to čas více než dostatečný na to, aby z nás teklo, funěli jsme, nemohli popadnout dech, ale – hlavně, abychom se dostali do pohody, usmívali se, zkrátka se vyblbli. Celá hala čítá tolik atrakcí, že je někteří ani nestihli všechny projít, natož vyzkoušet. Trampolíny na volné skákání, bazén plný pěnových krychlí, do nichž se báječně zapadne až po bradu, hrazdy, kladiny, lanové žebříky, hřiště na vybíjenou, obří airbag, lezecká pyramida i stěna, veliké skákací koule a mnohé další – to vše je k dispozici. Nikomu se naštěstí nic nestalo, a tak výsledný dojem byl prostě super.
Následně jsme sedli na metro a po cca půl hodině vystoupili v centru na Můstku. Ohromení, úžas… „Velkoměsto! Tohle že je Václavák? Tamhle vidím Národní! Kde že je ten kůň?“ A další výkřiky se mísily s nadšením. Některé děti byly totiž (bohužel) v našem hlavním městě poprvé v životě. Ulicí Na Příkopě jsme došli až téměř k Prašné bráně, kde jsme se na více než hodinu rozešli. Někteří za nákupy, jiní za obědem. Byli ale i tací, kteří se s fotoaparátem vydali po památkách, architektuře, zkrátka na lov „obrázků z Prahy.“ Na sraz dorazili všichni včas a v pořádku, spokojení, usměvaví.
Cesta metrem zpět na Zličín proběhla ve znamení neustálého sledování času. Jedno metro nám totiž ujelo těsně „před nosem“ a další 4 pročekané minuty nám pak chyběly. K busu jsme běželi. Stihli jsme ho na minutu. Opravdu vše až do posledního dechu.
Praha nás nadchla. Tak moc, že se sem hodláme na podzim vypravit znovu. Na prohlídku Národního divadla a také trochu za památkami. Určitě o tom podáme zprávu.
Fotografie z výletu naleznete na: www.rajce.net pod heslem tygrousek.
