Aktuality
Když nám v polovině února přišla nabídka zhlédnout představení „Juri, kosmonaut,“ byla jsem trochu v rozpacích, co si pod tím představit. Nicméně průvodní popis ani krátké video nevypadaly nijak zle, naopak. Navíc za vším byl „formanovský rukopis,“ a tak jsme se nakonec s kolegyní rozhodly dětem toto divadlo objednat.
V pátek 17/5 a posléze i v pondělí 20/5 jsme se spolu s fránináři z 6.B, 6.C, 7.B, 7.C a 8.A vypravili do plzeňské čtvrti Hradiště, kde se představení konalo.
Na začátku nás 2 hlavní protagonisté – Ital Giorgio Bertolotti a jeho kolegyně, Rakušanka Andrea, prolustrovali, zda u sebe nemáme zbraně, drogy, alkohol či jiné nepovolené záležitosti. Děti se zpočátku tvářily zmateně, leč brzy pochopily, že už tento „úvod“ je součástí představení. Zkontrolovány nám (dětem i učitelkám) byly totiž nejen batůžky či kabelky, ale i uši, vlasy, oblečení. Poté jsme byli vpuštěni do velkého, bílého „iglú“ a usazeni na dřevěných stupních.
Giorgio i Andrea na nás mluvili po celou dobu anglicky, podotýkám ale, že natolik srozumitelně, že jsme bez problémů věděli, co po nás chtějí.
Náš let do kosmu tedy mohl začít. Náš? Nejen Juriho? Díky speciálním světelným, zvukovým či dokonce i kouřovým efektům, projekci, animaci či videomappingu, ale také třeba rybářskému prutu (ano, i tato rekvizita se zde objeví) jsme měli od začátku pocit, že sice jsme publikum, ale zároveň tak trochu i posádka.
Juri, po celou dobu představení navlečený v bílém „skafandru“ s mnoha kapsami, zipy, pípátky (vše má svou roli či opodstatnění), není jen tak ledajaký kosmonaut. Má k dispozici multifunkční křeslo (trochu nám připomínalo to zubařské), jež simuluje obdobnou záležitost z kosmické rakety.
Chce letět do vesmíru. Jenže už na začátku nemůže nastartovat raketu, pomohou tedy klíčky od auta jedné z učitelek. Nechce se také vzdát kartonu plzeňské dvanáctky, ale ta je mu před startem rezolutně odebrána. Nicméně Juri si do rakety propašuje alespoň 1 plechovku piva. Ta mu později způsobí značné zažívací problémy. Juri ale nakonec odlétá. V kosmu se dostává do stavu beztíže. Skoro se vám nechce věřit, že zpomalené pohyby tento sympatický mladík jen hraje. Jeho činnosti v raketě jsou velmi pestré. Cvičí, musí na toaletu, spí a zdají se mu sny, bohužel ale i ztroskotá a ocitá se na pusté planetě. Záchranná mise nedopadne dobře a Juri, smutný a osamocený, se nakonec rozhodne odpoutat od raketoplánu a vznese se do vesmíru.
Musím říct, že celé, cca hodinové představení nás na chvíli nenechalo bez pozornosti. Je plné zážitků, emocí, představ, hlavně ale laskavého a inteligentního humoru. Zapomněla jsem totiž na začátku napsat, že Juri je také klaun, s typickým červeným nosem, úžasnou mimikou, gestikulací, pohyby. Vše mu věříte, i radost, i smutek, touhu objevovat a snít.
Petr Forman, syn režiséra Miloše Formana, podepsaný např. pod režií k zahajovacímu ceremoniálu k projektu Plzeň – evropské hlavní město kultury 2015 či z filmu „U mě dobrý“ napsal toto představení hlavnímu hrdinovi doslova „na míru.“ Kdyby tak věděl, jak moc se trefil do noty i mnohým z nás. Na malém prostoru a v krátkém čase přiměl malé i velké minimálně k zamyšlení nad sny, představami, cestami…
Juri se totiž s diváky loučí slovy: „Máte sny? Skvělé! Tak jděte a dejte si práci s nalezením cesty k jejich uskutečnění.“
Fotogalerii naleznete tradičně na: www.rajce.net (17. 5., 20. 5.) pod heslem tygrousek.
