Aktuality

Jsme škola plzeňská, většina našich žáků i učitelů z tohoto města pochází, má k němu nějaký vztah či alespoň jakousi příslušnost. Pohybujeme se po jeho ulicích, ale jak ho vnímáme a jak moc známe? Co třeba taková budova Divadla Josefa Kajetána Tyla, co o ní víme více, než po kom je pojmenována? A kdo byl vlastně ten Tyl?

8. dubna se to vypravili zjistit žáci třídy 8. A naší školy. Absolvovali jsme poměrně dlouho dopředu objednanou prohlídku technického zázemí hlavní plzeňské divadelní scény.

Ve smluvenou hodinu se nás ujaly dvě fundované průvodkyně a během více než 1,5hodinové prohlídky nás protáhly téměř celým divadlem, nahoru dolů. Od vstupní haly přes dvě hlavní mramorová schodiště s lampami ještě od samotného Fr. Křižíka, s velkými zrcadly na obou podestách, dále přes malé foyer s bustami významných osobností s DJKT spojených, např. J. K. Tyla, V. Budila, Z. Hofbauera ad.

Pokračovali jsme do hlavního sálu a stejně jako diváci jsme se pohodlně usadili, tentokrát v předních řadách o nich bude ještě později řeč). Tam jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí, které nelze vyčíst ani na internetu. Víte něco o místech k stání, pavoučkovi pro štěstí, 3 oponách či která místa jsou ta nejlepší? My už ano.

Plzeň neměla – co do prostor a míst, kde realizovat divadelní představení – dlouho na růžích ustláno. Od počátku 19. století se příležitostně hrálo na radnici či po různých hostincích. Kapacitně tyto prostory ale nestačily. Divadlo, kde se hrálo německy, prý stávalo v nynější Goethově ul. (budova Komerční banky). Avšak česká produkce se odehrávala v budově na rozhraní Riegrovy ulice a dnešních sadů Pětatřicátníků. Na sklonku 19. století z důvodů kapacitních, technických, nevyhovujících prostor atd.) se však město konečně rozhodlo pro výstavbu nového divadla, dnešního DJKT. Za pouhé 3 roky (1899-1902) byla budova slavnostně otevřena. Jako první se hrála, stejně jako v případě pražského Národního divadla, Smetanova opera Libuše. Prvním ředitelem byl Vendelín Budil, pedagog, režisér i herec. Divadlo, tehdy ještě s názvem Městské, vedl po dobu 10 let. Šlo o velmi zajímavou osobnost. Nastudoval prý přes tisíc rolí, jeho příbuznými byli či jsou např. pravnuk Jiří Kodet (Pelíšky) či prapravnučka Anna Polívková (Účastníci zájezdu).

Budovu projektoval Antonín Balšánek, opona je dílem plzeň. malíře Augustina Němejce. Citace o oponě z www: „ Opona nese alegorický výjev Plzně vítající na prahu nového divadla Uměny (Tragedii, Komedii, Satiru, Lyrické drama a Zpěvohru, jež měly všechny nalézt v novostavbě svůj útulek), vše zasazeno do krajinné scenérie se symbolem krajové příslušnosti – hradem Radyní.“ Tato malovaná opona je jednou ze tří. Doplňují ji látková – plyšová a protipožární (železná, vážící až 10tun), tu musí mít každé divadlo pro případ požáru. Vše korunuje nápis z Tylovy hry: Paní Marjánka, matka pluku: „Všechny naše kroky musí vésti láska k národu a jeho štěstí.“

Sám J. K. Tyl, po němž je koneckonců divadlo pojmenováno, by vydal na dlouhý výklad. Zemřel v Plzni r. 1856 v nevysokém věku 48let a je pohřben na Mikulášském hřbitově. Jeho píseň „Kde domov můj?“ ze hry Fidlovačka se stala naší hymnou.

A co další zajímavosti?

• Divadlo dnes tvoří 3 scény: DJKT, Nové divadlo, Malá scéna a má 4 soubory: operní, činoherní, muzikální a baletní
• Ročně uvede cca 20-25 nových kusů, odehraje se kolem 500 představení
• Členové divadla ale také se svými hrami hostují mimo Plzeň
• Zaměstnáno je zde cca 400 stálých, ale i desítky příležitostných a brigádních zaměstnanců
• Orchestřiště, prostor nacházející se těsně před 1. řadou, pojme až 50 hudebníků, jeho strop je uzavíratelný a slouží pro potřeby jeviště
• V letech 1981-85 probíhala velká rekonstrukce DJKT, kdy ze stávajících 1100 míst (včetně těch k stání na obou balkonech) se stalo 444 míst pouze k sezení
• Při rekonstrukci prý šprýmaři stavaři zanechali v omítce hlavního sálu pavoučka pro štěstí, spatříte ho na úrovni balkonu vpravo těsně v blízkosti jeviště
• Hlavní sálový lustr váží 1800kg, je stále původní, tvoří ho 208 žárovek a rekonstruuje se každé 2 roky, údržba pokaždé trvá 2-3dny
• Lože jsou 2-4místné, ty hlavní většinou nejsou obsazovány a divadlo je příležitostně využívá během představení
• Která místa jsou ta nejlepší? Prý záleží, na co jdete. Při představeních v původním znění s titulky, umístěnými na úrovni horního okraje opony, rozhodně přední řady nejsou ty „nej,“ po několik hodin můžete mít hlavu v záklonu. Balet je prý zase dobré sledovat více z výšky a odstupu. Při koupi vstupenek je tedy určitě dobré se zeptat na podrobnosti a také délku představení (kupujete-li ovšem lístky osobně na pokladně, internetový nákup má sice své výhody, ale i úskalí)
• Hlavní divadelní sklady a dílny se nacházejí nedaleko, v Kovářské ulici, zaměstnávají truhláře, zámečníky, švadleny, vlásenkářky a další šikovné řemeslníky.
• Víte, že si můžete požádat o bezbariérový přístup, podsedáky či naslouchátka?

Po obšírné historii jsme se přesunuli k přítomnosti a mohli se projít i po jevišti. Po prknech, která znamenají svět!!! Dozvěděli jsme se třeba, že jeviště není žádná pevná základna, ale naopak velmi důmyslný systém tvz. stolů, což je cca 25 čtverců, každý o ploše 2x2m, které se mohou zdvihat, ponořovat, naklápět apod. Jsou variabilní a zvyšují „plasticitu“ scény. Jeviště prý osvětluje až 240 reflektorů. Víme už také, kde najít nápovědu, co je to inspice či kde jsou skryty divadelní varhany.

A následoval sestup do skladiště kulis, klecí, kolejí. Na mnohé dekorace či kostýmy jsme si i sáhli a odhadovali, z jakých materiálů jsou asi vyrobeny. Většinou z něčeho lehkého kvůli snadnější manipulaci (plastu, polystyrenu, dřevotřísky apod.). Děvčata si možná i představovala, jaké to asi je, obléci si např. průsvitné šaty s vlečkou….

Divadlo je prý svět sám o sobě. Dokáže pohltit a nepustit. Kdo nezkusí, nepochopí. Co pamatuji, v mé třídě už seděly 2 herečky, všichni je známe z TV obrazovek a pláten kin. Již jako „holky školou povinné“ věřily svému snu. Byly sveřepé a cílevědomé, šly za svým. Návštěva byla velmi zajímavá pro nás všechny. Říká se: „Do třetice všeho dobrého.“ Kdo ví, třeba se i mezi těmito žáky nachází nějaký budoucí divadelník či někdo s divadlem spřízněný.

Fotografie jsou staženy z internetu, z ofic. stránek DJKT: