Aktuality

Advent je v teologickém smyslu chápán jako doba očekávání narození Ježíše Krista. Ale ono očekávání je typickým fenoménem předvánočního času vůbec. Všichni něco očekávají, obchody bez front, slevy, konečně trochu klidu, zastavení, zklidnění, rodinnou soudržnost větší než kdykoliv jindy a děti, ty očekávají především dárky. Ale nemějme jim to za zlé, patří to k nim v každé době.

Když jsme již na podzim s kolegyní objednávaly v plzeňském Komorním divadle představení Noc na Karlštejně, bylo nám jasné, že je to vlastně možné brát také jako dárek, i když trochu předčasný. V úterý 4. 12. se čas naplnil a my vyrazili. Děti ze 6.A a 6.C naparáděné a natěšené, znalé příběhu, hudby i historických souvislostí již z hodin literatury, dějepisu či hudební výchovy, kantorky s chutí připomenout si kulturní zážitek z letošního dubna.

Divadlo bylo tradičně plné, orchestr živý, což zvedalo některé malé diváky ze sedadel, scéna záměrně strohá, ale přitom velmi variabilní. Již první tóny klasické úvodní fanfáry provázené příchodem herců i tanečníků v pestrobarevných kostýmech přitáhly od začátku pozornost dětí a to jim vydrželo až do konce.

Při onom jarním i tomto představení jsem si kladla otázku, proč tomu tak je? Proč tento český, původně filmový muzikál přitahuje pozornost malých i dospělých diváků již 40 let? Vždyť původní literární předloha od J. Vrchlického je stará více než 100 let!

Odpověď je možná velmi prostá. V roce 1973 se režiséru Zdeňku Podskalskému podařilo natočit mimořádně vydařený film zasazený do romantického prostředí hradu Karlštejna, s výborným hereckým obsazením a hlavně geniální hudbou K. Svobody a J. Štaidla. Ať si dnešní děti poslouchají cokoliv pro nás dospělé mnohdy hudebně neposlouchatelného, přesto se snad nenajde pubescent, který by neznal hity jako Lásko má, já stůňu, Asi do věží a další.

Stejnojmenný divadelní muzikál si ale pranic nezadá s tím filmovým. Plzeňští tvůrci vsadili na množství mladých herců v hlavních rolích, schopných dobrých pěveckých výkonů, jednoduchou scénu, pestré kostýmy, prosté, ale variabilní rekvizity a hlavně na text nenásilně doplněný o neotřelé výrazy typu – šlyším šuštit šukni, toto páže je trochu elastiše, das ist ein plechburger atd. vložené zejména do úst 2 klíčových postav, které strhávají pozornost, posunují děj a maximálně diváka baví. Jde o stárnoucí záletníky předstírající státní zájmy – Petra, krále kyperského v podání Jana Kaštovského a Štěpána, vévodu bavorského, kterého mistrně zahrál Bronislav Kotiš.

Toto vše obohacené o romantickou zápletku z doby vlády císaře a krále Karla IV., kdy se dvě ženy nezávisle na sobě rozhodnou oklamat císařský dekret zakazující pobyt žen na Karlštejně (což prý si Vrchlický vymyslel) a strávit zde noc, z čehož vyplývá množství komických situací, to vše opravdu drží pozornost všech až do konce téměř 2 hodinového představení.

My učitelé jsme tomu obzvlášť rádi. Faktu, že děti, přející si pod stromeček nové typy PC her či I-phonů, snowboardy a tablety, že tyto děti dokážou přese všechny technické vymoženosti snít, že podléhají romantičnu, že v nich podobné příběhy probouzí onu titulkovskou lásku. Třeba trochu k umění, k divadlu, k sobě navzájem. A co jiného si také přát v této adventní době?

Budete-li mít trochu času, vydejte se do divadla. Toto představení si pozornost určitě zaslouží.