Aktuality
Letošní zima dala mnohým zabrat. Vlekařům, lyžařům, dětem, učitelům... Ne v množství, ale paradoxně v nedostatku sněhu. „Na čem tam budete lyžovat? Máte pevné boty? Proč se ženete takovou dálku...?“ Komentovali kolegové odjezd na letošní Lyžařský výcvikový kurz 7. ročníků, jehož se účastnilo 46 žáků, 5 učitelů a 1 zdravotnice 21. ZŠ Plzeň.
Dlužno podotknout, že jejich poznámky nám dlouho předem nedopřávaly klidného spaní. „Lyžáky“ bez sněhu jsme zažili, letos hrozilo obdobné. Nicméně sázka na rozhraní Jizer a Krkonoš a tudíž onu „dálku“ se nakonec vyplatila i v onom kritickém období od 16. do 22. února. Teploty v Plzni doznávaly sice jara, ale sever republiky odolával natolik, že vlekaři mohli uměle zasněžovat a tudíž ve finále „bylo na čem.“
Obec Kořenov leží na rozhraní západních Krkonoš a Jizerských hor. Není sice nijak veliká, ale nachází se zde osvědčený hotel Kořínek, kde jsme nalezli na 8 dní útočiště. Ubytování, stravování a veškeré zázemí jsou zde více než přijatelné. Místní skibus nás navíc denně spolehlivě dopravoval do nedalekého Skiareálu Rejdice.
Rozdělení dětí do 4 lyžařských a 1 snowboardového družstva proběhlo vcelku bez komplikací. Následoval týdenní výcvik absolutních začátečníků, ale i velmi pokročilých v obou kategoriích.
Ale lhali bychom si do kapsy, kdybychom řekli, že vše bylo bez komplikací. Až na pár teplotek (zřejmě z množství zážitků, celodenního pohybu a vůbec pobytu na čerstvém vzduchu), naraženin a modřin se zdravotně nic (zaplaťbůh) nestalo. Ale – nebrali jsme si rukavice a permice. Ujížděly nám lyže do údolí. Opakovaně! Zapomínali jsme vystoupit z vleku (dokonce i učitelé)!!! Krom lyžování jsme na sněhu trénovali i stoje na hlavě, roznožky, flopy a další neuvěřitelné pády. Mluvili jsme nejen česky, aber auch deutch, natürlich!!!
Za slunečného počasí jsme se ale také kochali výhledy na majestátní Ještěd, nastavovali „čumáčky“ sluníčku, i bez slunce jsme jezdili na skokánky, zkoušeli hady, padající listy, koloběžky, vlnovky, „tango“ a další „metodicky posvěcené“ záležitosti i blbiny a hrátky na sice technicko-přírodním, ale pro nás sněhu.
Největšího pokroku samozřejmě doznali začátečníci lyžaři i snowboardisté. Zpočátku sice netušili, kde mají lyže či board špičku či patu, jak se „do toho zapínat či jak to nosit,“ co odlehčit či zatížit, co jsou to 3D apod., ale už druhý den byli všichni schopní jezdit na vleku a sjet – pomalu a s přestávkami – celý kopec. Na konci výcviku sjeli všichni slalomový závod absolutně bez pádů, začátečníci už neplužili, všichni chtěli jezdit do poslední chvíle. Není toto více než důkaz úspěšného kurzu?
Krom výcviku jsme uprostřed týdne navštívili – v rámci odpočinkového dne – i nedaleký Harrachov, Mumlavské vodopády a hlavně vyhlášené skokanské můstky, kde se právě trénovalo.
Myslíte, že jsme si to neužili? Naopak! I nyní, po více než měsíci, by vám všechny děti řekly, že dnes balí a zítra jedou znovu.
Naše osvědčená fotogalerie na www.rajce.net pod heslem „tygrousek“ vás jistě přesvědčí o tom, že zima nezima, užít se dá – při dobré vůli i náladě – lyžák „daleko, na technickém a dle mnohých i s takovou „hordou“ dětí.
Za nás dospělé i z ohlasů dětí – bylo to mooooc fajn.
