Aktuality
Výběrem výletové destinace mě letos třída 7.A příjemně překvapila. Po loňském zámku ve Zbiroze a lanovém centru jsem se trochu obávala nějakého akčnějšího návrhu. Nakonec ale děti samy přišly s nápadem navštívit naše hlavní město. V úterý 17. 6. za příjemného slunného počasí jsme se tedy vlakem vypravili do Prahy.
Samotné dobrodružství začalo již nákupem lístků na metro, pokračovalo cestou dosti nacpaným metrem a dále nás prakticky – v tom dobrém slova smyslu – provázelo po celý den v metropoli.
Měli jsme objednanou šikovnou průvodkyni, která nás „protáhla“ od zahrad Pražského hradu až na Staroměstské náměstí. Obdivovali jsme Letohrádek královny Anny se střechou, co připomíná obrácený trup lodi, sgrafita na Míčovně i moderní prezidentskou rezidenci. Před vstupem na hradní nádvoří nás nadchly informace o tom, že mezi hradní stráží slouží i ženy, že minimální výška na takový post je 178cm či jakými zbraněmi vojáci disponují, kdy je smějí použít anebo který slavný filmový výtvarník jim navrhoval letní uniformy. K naší spokojenosti jsme stihli i samotný ceremoniál střídání stráží. Pak už vzhůru ke katedrále, zlaté bráně, vyslechnout příběh 7 strážných klíčů ke korunovačním klenotům, vyfotit celé hlavní nádvoří, zhlédnout 3 stavební slohy v podobě budovy skrývající Vladislavský sál, kam po zvláštním schodišti mohli i koně kvůli rytířským turnajům a pak sejít po Býčím schodišti do další, neméně velkolepé části Hradu. Již z dějepisu jsme znali jména vyhozených měšťanů při obou pražských defenestracích (jen tu výšku jsme si nějak neuměli představit), uchvátil nás výhled na Prahu přes střechy malostranských domů, kostelů... Na zámeckých schodech jsme se pozdravili s pány malíři Muchou a Zrzavým a pak už hurá k Lennonově zdi vyslechnout si tklivé kytarové reminiscence na zastřeleného Beatla. U Čertovky nás čekalo překvapení nikoliv v podobě chobotniček, které se zde natáčely, ale spousty zámečků na mřížích ve zdech u mlýnského kola. Prý si na tomto místě zamilované dvojice stvrzují pevnost své lásky a na důkaz připínají zámeček. Co na to říci? My máme v Plzni andělíčka a Pražané zase zámečkové mříže na Čertovce. Karlův most opět přetékal turisty, ale ne tolika, aby nám zabránil dotknout se kříže vsazeného do kamenného hrazení poblíž sochy mučedníka Jana Nepomuckého, přát si při tom nějaké přání a ještě navíc se dozvědět o slavné číselné řadě 1-3-5-7-9-7-5-3-1. Karel IV. byl při své osvícenosti prý i maličko pověrčivý, a tak si od svých astronomů nechal spočítat nejvhodnější datum pro zahájení stavby kamenného mostu. O tom, že datum (rok 1357, den 9.7., v 5:31 hod.) bylo opravdu šťastně zvolené, svědčí skutečnost, že most přetrval bez úhony nejen věky, ale i války, povodně, rekonstrukce... Se sochou císaře jsme se míjeli zanedlouho, prošli jsme areálem Karolina, kde se měří teplota, ale hlavně již od věků studuje a zakrátko jsme stanuli na Staroměstském náměstí. „To už jsme tady?“ ptaly se udiveně děti. Rozloučili jsme se s paní průvodkyní, zorientovali se díky klíčovým bodům (Husův pomník, kyvadlo na Letné na horizontu Pařížské ulice, palác Kinských, Týnský chrám, radnice, orloj, místo popravy českých pánů...) Následoval rozchod, krátké vydechnutí. Po hodině jsme se znovu potkali, naštěstí všichni a bez úhony a vyrazili již ne tolik za historií, ale za zábavou. Po cestě na Můstek jsme se ještě krátce zastavili u Stavovského divadla, vzpomněli si na J. K. Tyla a jeho Fidlovačku, kde poprvé zazněla píseň Kde domov můj, W. A. Mozarta a jeho Pražany, kteří mu prý rozuměli... ale. Děti jako by poháněl neviditelný motor, ač netušily, co je čeká. Putovní výstava pokřivených zrcadel, 2 bludiště, zrcadlový kinosál. Netřeba delších komentářů, z návštěvy na půl hodiny byla bez problémů hodina, hezké fotky a hlavně spousta zážitků, výkřiků, smíchu, zkrátka legrace, která k takovému typu zábavy rozhodně patří.
Přes Václavské náměstí (opět s několika kratičkými historickými dostaveníčky) jsme se ovšem nutně museli přesunout zpět k vlakovému nádraží. Cesta domů příjemně uběhla. Výlet jsme si opravdu užili, my učitelé i děti. Počasí nám přálo, program plynul bez zádrhelů, příjemných zážitků bylo víc než dost. Co si přát více? Aby nám příště byly okolnosti nakloněny stejně pozitivně.
Fotografie jsou opět k nahlédnutí na www.rajce.net pod heslem tygrousek.
