Aktuality
Ve čtvrtek 22. 10. 2012 navštívil naši 21. ZŠ pamětník pan Ladislav Nocar. V rámci projektu Příběhy bezpráví a Měsíc filmu ve školách zavítal do devátých tříd, aby nám pověděl, jak se vedlo v 50. letech minulého století lidem, kteří se postavili režimu, byli za to odsouzeni a posláni do uranových dolů, kde museli tvrdě pracovat.
Pan Nocar byl ve svých osmnácti letech v roce 1949 odsouzen na dva roky ve vězení za to, že převáděl ilegálně osoby z Československa přes hranice do tehdejšího Západního Německa.
Po odsouzení byl poslán do Jáchymova do pracovního táboru Eliáš. Zde strávil se spoluvězni necelé dva roky a po tuto dobu fáral v uranovém dole. Vězni zde pracovali na tři směny. Důl, ve kterém fárali, byl vzdálen asi jeden kilometr od místa ubytování, chodili tam pěšky po cestě obehnané plotem a byli pod dohledem dozorců. Asi tři měsíce před tím, než měl být propuštěn, se dozvěděl, že mu byl zvýšen trest o dalších deset let. Jeho rodiče žádali několikrát v průběhu výkonu trestu o milost, ale marně. Po celkem šesti letech, které strávil v Jáchymově, mu byla udělena milost v souvislosti s amnestií.
Před uvězněním pan Nocar pracoval ve Škodových závodech jako strojní zámečník. Po propuštění už ho do Škodových závodů nevzali, a tak začal pracovat jako opravář řeznických a uzenářských strojů. V době, kdy byl odsouzen pan Nocar, bylo odsouzeno mnoho dalších lidí. Pan Nocar nám vyprávěl, co prožil a jak říká, nikomu by to nepřál. Nyní je pan Nocar členem Konfederace politických vězňů a stále se stýká se spoluvězni z Jáchymova.
Jeho vyprávění pečlivě poslouchala celá třída, a když pan Nocar skončil, měli jsme prostor na nejrůznější dotazy, které se nám snažil zodpovědět.
Na konci hodny jsme se s ním rozloučili potleskem. Dozvěděli jsme se věci, o kterých se sice učíme, ale z úst pamětníka vypadá určitě všechno jinak než z učebnic.
