Aktuality

Že je vám toto zaklínadlo nějak povědomé? Jistě, v českých operách se to různými nadpřirozenými bytostmi jen hemží. A pan skladatel Antonín Dvořák jich do své asi nejznámější opery Rusalka dokázal s libretistou Jaroslavem Kvapilem dostat poměrně velké množství. Za vodníkem, rusalkami, čarodějnicí, princem a zámeckým služebnictvem jsme se nedávno vypravili s žáky naší školy ze tříd 6.A, 6.B a 9.A do divadla J. K. Tyla.

I obyčejný smrtelník (mrňous i dospělý) ale tuší, že celá opera vás upoutá do divadelních křesel na téměř 3 hodiny. Proto jsme zkrácenou verzi Rusalky v podání poměrně mladého ensemblu Tylova divadla uvítali. O ději opery jsme si raději povyprávěli už ve škole. Celá hra je velké drama. Aby ne, když jde o lásku a navíc lásku nešťastnou a neopětovanou. Rusalka se zamiluje do prince. Aby s ním mohla vstoupit do světa lidí, uprosí nedobrou čarodějnici k výrobě čarovného lektvaru. Ta souhlasí, ale za příliš vysokou cenu – rusalka jako člověk bude němá a pokud si nedokáže udržet princovu lásku, stane se navěky bludičkou. Dívka bláhově hledá lásku v lidském světě, s princem si nerozumí. Jak také, když ona nemluví a on pošilhává po rozmarné cizí kněžně. Nešťastná rusalka se vrací zpět do své říše, ovšem už opravdu jen jako bludička. Až pozdě si princ uvědomí svou chybu a v náručí rusalky nakonec umírá.

Zkrácená verze složená z nejznámějších sólových árií jako je např. vodníkova "Ubohá rusalka bledá," ježibabino čarování "Čury mury fuk" či rusalčina píseň "Měsíčku na nebi hlubokém," kterou kdysi dávno zpívala i Emma Destinová, anebo písní sborových (Květiny bílé po cestě) by možná vyzněla lépe v prostředí samotného velkého sálu a ne jen ve foyer, kde se zvuk poněkud tříštil a bránil tak porozumění textům a také za doprovodu orchestru a ne jen klavíru. Herci a zpěváci ale byli mladí a nadšení a malé zklamání nám svými výkony vynahradili. Návštěva divadla byla každopádně zážitkem a už nyní se těšíme na další představení v podobě známého muzikálu Noc na Karlštejně.