Aktuality
Toto a mnohé další se stalo důležitými jmenovateli školního výletu tříd 6.A a 6.B, na který se obě třídy vypravily ve čtvrtek 20. června 2013 a to nedaleko Plzně. Za cíl jsme si vybrali malebný zámek Zbiroh nacházející se v křivoklátských lesích na okraji Brd.
Po slabé hodince jízdy autobusem jsme se vyškrábali parkem až k zámku, cestou nás upoutala obnovená vinice a dvě mohutné sochy lvů vítající návštěvníky na přístupové cestě. Těsně před prohlídkou jsme si mohli ještě trochu vydechnout, vyfotit si několik dravců, sov, zahráli jsme si i parkové šachy (nebo to byla dáma s šachovými figurkami?).
Díky příjemné paní průvodkyni jsme se o zámku dozvěděli spoustu zajímavostí, např. to, že Zbiroh se pyšní několika nej: ukrývá nejhlubší studnu v Evropě, zdobí ho jedna z nejstarších hradních kaplí u nás, se svými románsko-gotickými základy je považován za naše vůbec nejstarší šlechtické sídlo, říká se mu také zámek 3 císařů, neboť jeho majiteli byli Karel IV., Zikmund či Rudolf II. Prohlédli jsme si expozici věnovanou templářskému řádu, zavzpomínali na Leonarda da Vinciho a při klouzání se ve velkém sálu (návleky nás opravdu „braly“) žasli nad Muchovou výzdobou. Právě zde věhlasný secesní malíř Alfons Mucha vytvořil monumentální Slovanskou epopej.
Ještě pár fotografií na zámeckém schodišti (laskavým okem na nás shlížela sama císařovna Sisi) a pak už hurá ven, do přírody. Jen pár minut od zámku se totiž nachází lanové centrum nabízející opravdu adrenalinový zážitek při překonávání zavěšených překážek, lávek, lanovek, hrazd atd. v různých výškových úrovních mezi kmeny stromů. Vše jsme okoukli a vrátili se do zámku na oběd. Jídlo bylo moc dobré, řízky chutnaly opravdu jako od maminky a navíc – stolování v krásných zámeckých interiérech – nás povznášelo do romantických výšin.
V lanovém centru jsme se ale vrátili do reality. Instruktáž s pevnou zemí pod nohama se zdála hračkou, ale tam nahoře... Strach, rozklepané nohy, srdce bušící až v krku, zpocené dlaně a ta výška... I slzy tekly, holky trochu ječely na lanovkách, ale ta pýcha a úleva na konci. Nejhezčí na tom všem ale bylo, že se děti navzájem neuvěřitelně podporovaly. Ty na zemi, co už to měly za sebou, povzbuzovaly ty nahoře, radily, kam dát nohy, co udělat. A bylo úplně jedno, zda ten dole byl z „béčka“ a ten nahoře z „áčka“ či naopak. Prvotní strach vystřídala ve finále chuť „dát si to ještě jednou,“ ale na to nám bohužel nezbýval čas.
Domů jsme se vrátili o trochu později, ale snad to nikomu nevadilo. Zážitky, hezky prožitý slunečný den ve společnosti kamarádů, úsměvy a spokojenost, navíc vše bez úrazu, bez úhony. Co jsme si mohli přát víc? Asi jen to, aby se nám podobně vydařil i výlet příští.
Fotografie jsou opět k nahlédnutí na: www.rajce.net pod heslem tygrousek.
