Aktuality
V uplynulých dvou týdnech probíhaly na různých místech Plzně akce s rostlinnou a bylinkovou tématikou, jako byl např. „Víkend otevřených zahrad“ či „Bylinkový jarmark“ v Národopisném muzeu. Aby ne, vždyť rychle se blížící letní slunovrat a tajemná „svatojánská noc“ byly již od pradávných pohanských dob spojeny s rituály, uctíváním přírody a vůbec připisováním magické síly rostlinám, zejména pak léčivým bylinám.
A právě do Národopisného muzea Plzeňska se opět vypravila třída 6.A. „Jdeme na bylinky,“ hlásaly děti. Málokdo ovšem tušil, co nás opravdu čeká. Klasické prostory muzea se tentokrát rozšířily o úžasně působivé přízemní části jednoho z nejstarších domů v Plzni – Gerlachovského, kde jsme zhlédli např. starou lékárnu i se všemi doslova hrůzu nahánějícími „udělátky“ např. na pouštění žilou, trhání zubů či porody dětí. Brrrr! „To muselo všechno strašně bolet,“ poslouchala jsem. Musela jsem dětem dát bezděky za pravdu. Ještě že žijeme v dnešní technikou posvěcené době.
Ale jiné předměty z dřívějších dob přinášely naopak úsměv. Jako třeba bidet v podobě stoličky, titěrné hřebínečky na vyčesávání vší, zejména ale zaručeně působivé recepty na různé neduhy. No posuďte sami: „Abys vlasy zplodil, kde chceš. Zavaž včely do klůcku, usuš je na kamnách, potom je setři a smíchej ten prach s medem. A kdekoliv se tím pomažeš, budou vlasy růsti,“ hlásal středověký recepis. Říkali jsme si, jestli to vůbec mohlo fungovat.
Děti si celé muzeum nejen prohlédly, ale některé za pomoci informačních tabulí vyplňovaly i pracovní listy, dále si mohly zakoupit různé výrobky z bylinek např. polštářky na dobré spaní, mýdla, přísady do koupele, masti a jiné výrobky z konopí, keramické zápichy s názvy bylinek atd. Největší zájem ale vzbudil prodejní stánek se sazeničkami. Bylo moc fajn, že jsme si mohli na vše sáhnout, ke všemu si čichnout... a nikdo nás nepeskoval. Naopak... teď už víme, že meduňka voní lehce po citrusech, máty je spousta druhů, třeba ta čokoládová, že bazalka nemá ráda prudké slunce a libeček je super do polévek.
Cestou zpět jsme se ještě zastavili v Dřevěné ulici u již zmiňovaného Gerlachovského domu a hádali jsme, od čeho že jsou vyhloubené tajemné důlky v portálu. Uhádli jsme, ale vy se tam běžte podívat sami. V sadech jsme se ještě společně vyfotili. Bylo až dojemné, s jakou starostlivostí si děti nesly sazeničky rostlinek. A víte, která „kytka“ vedla? Paradoxně vůbec ne žádná typická bylinka, ačkoliv jsme jich také koupili hodně. Naprosto zvítězila dýně. Prý ta „halloweenská.“ Takže kdo ví. Možná, že vám za pár měsíců napíšeme o tom, co se nám přes léto povedlo vypěstovat na naši tradiční podzimní školní akci.
Návštěva muzea byla moc fajn, určitě jsme zde nebyli naposledy. Ještě na závěr si neodpustím malou glosu. Ač se stále a všude přetřásají témata jako např. co dnešní děti a technika, mobily, počítače apod... při pohledu na ty mrňouse, jak nadšeně stáli u stánku, kde jim laskavý pán přepichoval sazenice do větších květníčků a všem trpělivě vysvětloval, jak se o bylinky starat a hlavně, jak mysleli na své rodiče, že je potěší, jak přemýšleli, kam květníček umístí a jak někteří už viděli saláty k rodinným grilovačkám posypané vlastnoručně vypěstovanými bylinkami... pak jsem si říkala, že je možná soudíme až moc přísně. Pořád v těchto dětech ještě někde je - touha po kontaktu s přírodou, po vlastním výpěstku, radost z růstu a potažmo i užitku, chuť o něco se starat.
Ačkoliv jsme v muzeu nebyli dlouho, nepoznáme ani deset bylinek a při čichání k pytlíčkům se sušenými rostlinami možná někteří z nás nepoznali ani jednu, přesto víme o další úžasné dobrodružně-objevitelské cestě do budoucna... Přírodopisně-botanické, výtvarné, léčivé, ale hlavně poučné a objevováníhodné.
Více fotografií z této akce nabízí opět server: www.rajce.net (heslo: tygrousek).
