Aktuality
Milý deníčku, tak už je to tady! Je pátek večer 10. května 2013 a mě čeká cesta do země neznámé. Zmateně pobíhám kolem autobusu, letmo se loučím s rodiči. Mám trochu obavy, a to nejen z šestnácti hodinové plavby trajektem a následného cestování autobusem. Jediné co vím je, že Skotsko je plné postaviček pobíhajících v kostkovaných sukních a místem, kde se pasou velké chlupaté krávy. No, tak uvidíme. Konečně nasedám spolu s ostatními spolužáky z 2. stupně do autobusu (posádku tvoří 44 žáků, čtyři učitelé a paní průvodkyně) a vyrážíme.
Cesta: Již v autobuse nás zachvátila panika, že nic neumíme a snažili jsme se procvičit nějaké užitečné fráze. A tak se autobusem nesly věty typu: "Does you know kdy odjíždíme?" Učitelé pomalu padali do mdlob, a tak jsme toho radši nechali a věnovali se spánku, aby nám cesta utekla rychleji.
Amsterdam: První zastávkou bylo město Amsterdam, hlavní město Nizozemska s nulovou nadmořskou výškou. Počasí nám moc nepřálo, ale to nás nemohlo odradit. Paní průvodkyně si to rovnou zamířila do známé uličky s děvčaty spoře oděnými. Padla i otázka, kam se máme dívat, načež paní učitelka odpověděla, že to záleží čistě na nás, ale že kvůli modrým očím se tam nechodí. Aby však bylo zachováno dekórum, prohlédli jsme si nejstarší kostel Oude Kerk ze 14. století, navštívili květinový trh, ochutnali vynikající holandské sýry a projeli se na lodi po místních kanálech, tzv. grachtech, které jsou opravdovým bludištěm.
Trajekt: Po prohlídce města následovalo nalodění na trajekt. Ubytováni jsme byli v kajutách, což byl pro nás zážitek. Avšak nezaháleli jsme a večer navštívili místní diskotéku, kde jsme se svíjeli v rytmu i s našimi učiteli, kteří předvedli nečekané taneční kreace. Šestnáctihodinová plavba končila v přístavu Newcastle, kde jsme opět sedli do autobusu a uháněli na sever.
První den na pevnině: První zastávkou byl hrad Bamburgh Castle s procházkou po pláži a písečných dunách. Někteří odvážlivci vyzkoušeli i teplotu vody v oceánu, ale na plavky to opravdu nebylo. Poté nás čekala prohlídka Falkirk Wheel, což je moderní zdymadlo spojující dva plavební kanály s rozdílnou úrovní hladin. V podstatě se jedná o lodní výtah překonávající výškový rozdíl 24 metrů. Před odjezdem k hostitelským rodinám jsme se zastavili u památníku Williama Wallace, skotského šlechtice, který vedl vzpouru proti Angličanům a ve Skotsku je považován za národního hrdinu.
Hostitelské rodiny: Večer jsme již strávili v hostitelských rodinách. Chvilku nám trvalo, než jsme si zvykli na místní výslovnost, při které je silně slyšet drnčivé r, ale nenechali jsme se odradit. Časem jsme pochopili, že ovečka se neřekne sheep, ale ewe [ju:], že wee [wi:] znamená malý atd. Rodiny se nás ujaly skvěle. Říká se, že pokud chcete poznat Skotsko, musíte vědět, co zde jedí a pijí. Tradičním pokrmem je haggis. Základem této dobroty jsou ovčí vnitřnosti - srdce, játra a plíce, které se vaří s dalšími ingrediencemi v obráceném ovčím žaludku. Básník Robert Burns napsal o této pochoutce dokonce i báseň. Někteří z nás měli možnost tuto specialitu ochutnat i ve své rodině a nutno říci, že to nebylo vůbec špatné.
Den druhý: Po snídani jsme se rozjeli k nedalekému hradu Stirling Castle. Rozdělili jsme se do čtyř skupin a paní průvodkyně nám položila záludné otázky, na které jsme měli najít odpovědi. Tímto vlastně začalo soutěžní klání mezi jednotlivými týmy, neboť každý den jsme dostali nové a ještě záludnější otázky, na které jsme hledali odpovědi. Nutno dodat, že nás to "chytlo" a zběsile jsme pobíhali po památkách lačnící správných odpovědí. Další zastávkou byl výlet stoletým parníkem po jezeře Loch Katrine, jehož okolí inspirovalo k tvorbě známého spisovatele Waltera Scotta. Po plavbě jsme absolvovali krátkou návštěvu města Glasgow, kde jsme měli i chvilku na nákupy.
Den třetí: Tento den jsme se vydali obdivovat krásu místní přírody. Vyrazili jsme ke skotským vřesovištím Rannoch Moor, která jsou civilizací nedotčena a dále k nejslavnějšímu údolí Glen Coe známého krvavým masakrem, který se zde odehrál v 17. století. Dál nás cesta vedla k nejvyšší hoře Ben Nevis, kterou někteří přejmenovali na "Ben Nevíš", protože je často ukryta v mracích a tudíž vlastně ani nevíme, zda tam nějaká je. Počasí se velmi rychle střídalo. I když někdy lilo jako z konve, stále vlastně nebylo nač si stěžovat, neboť dokud prý ve Skotsku neprší voda zdola, tak jen mrholí.
Den čtvrtý: Nemohli jsme se dočkat rána, neboť nás čekala prohlídka Edinburghu - hlavního města Skotska. Těšili jsme se na slíbené nákupy v nejrušnější ulici Princess Street. Nejprve jsme však navštívili místní hrad s korunovačními klenoty, hledali Stone of Destiny (Kámen osudu) a nejstarší stavbu na hradě (St Margarets Chapel). Po prohlídce následovala procházka po Royal Mile (Královská míle) spojující hrad s palácem Holyroodhouse, který královská rodina stále užívá ke svému odpočinku. Cestou jsme viděli místa, kde stávaly šibenice a i poetickou hospůdku s názvem Last Drop (Poslední kapka), kde si odsouzení dávali svůj poslední drink. Trošku strašidelně působilo místo, které sloužilo k ověření skutečnosti, zda dotyčná žena je, nebo není čarodějnice. Přivázali jí kámen na krk, hodili ji do vody a čekali, zda vyplave. Pokud ano, byla nařčena z čarodějnictví a následně upálena. Paní učitelky se na tomto místě začaly nepatrně ošívat a měly se k odchodu.
Rozloučení s rodinami: Ráno jsme se rozloučili s náhradními maminkami a tatínky a pomalu se chystali na zpáteční cestu, při které jsme se zastavili u Hadrianovy zdi a u romantických ruin kláštera Melrose. Odpoledne jsme se opět nalodili na trajekt a zamířili k domovu.
Návrat domů: Cesta se zdála být nekonečná, ale díky šikovným řidičům jsme se do Plzně dostali před půlnocí. Konstatovali jsme, že si výlet užili úplně všichni - tedy my žáci, ale i naši učitelé. Domů jsme se vrátili bohatší o spoustu zážitků a už se těšíme, až opět někam vyrazíme.
Více fotografií naleznete na srb-pavel.rajce.idnes.cz/Skotsko_2013/
