Aktuality
Z 36 družstev tvořených žáky plzeňských středních a základních škol se družstvo 9.B z 21. ZŠ (Jana Hrabačková, Denisa Roubalová, Michael Urban, Štěpán Fau a Jan Salcman) probojovalo do finále soutěže pořádané v rámci Slavností svobody 2010. Prokázali jsme své velmi dobré znalosti týkající se událostí 2. světové války. V dalším kole jsme museli ukázat i svou fyzickou připravenost a další znalosti.
Ráno 1. 5. 2010 jsme vstávali natěšení na nová dobrodružství. V 7:45 měl náš tým sraz před II. poliklinikou a přes malý problém se zapomenutou přihláškou našeho nejmenovaného spolužáka (Honzy :)), jsme se úspěšně dopravili na střelnici v Lobzích. Po příchodu všech týmů jsme se seznámili s dnešním programem. Čekal nás vojenský výcvik :(!
Našimi úkoly bylo:
- Tažení jeepu
- Střelba - nejšikovnější byla dvě nejmenovaná děvčata z týmu (Denisa, Jana :))
- Rafting trochu jinak...
- Šplhání po síti
- Slaňování
- Překážkový běh
Tyto úkoly byly znatelným zátahem na fyzičku (hlavně nás děvčat). Poté jsme se přemístili k velitelskému stanu. Pršelo! Zima zalézala až za nehty! Plazili jsme se nepřátelským bojištěm a nasazovali vlastní životy! Bez jídla, bez vody a bez veškeré techniky jsme byli odkázáni na vlastní bojové zkušenosti z předchozích bitev!!!
Dobře, tak doslova to nebylo, ale my to tak vnímali :).
Ale teď vážně. Přemístili jsme se před Peklo, kde nám začínala "bojovka", Kufr generála Pattona a pantomima. "Bojovka" spočívala v tom, že jsme plnili úkoly podle velice nepřesné mapy (1. pomoc, bitva "lodí"...). V Kufru generála Pattona excelovali Michal s Denisou. A pantomimu na pódiu před stovkami lidí a jedním tanečníkem ovládal Štěpán a Jana.
Poté jsme se rozdělili, někteří z nás jeli pryč a někteří zůstali přes noc s armádou. Jana jako jediná dívka ve stanu - a přežila!!! Ve 20 hodin jsme dorazili do Lobez, "ubytovali" se ve vojenských stanech a šli si poslechnout zajímavé vyprávění pana majora Pleschera, který mnohokrát absolvoval vojenskou misi v Afghánistánu a Bosně.
Ráno 2. 5. 2010 v 6:30 nás probudili a my si šli zaběhat. Mohu říct, že mě to docela dobře probudilo, ale málem jsem nedoběhla, jak se mi chtělo "na holčičky" (respektive na Toi Toiku). Po celkem dobré snídani jsme každý odjel domů.
V 13.00 jsme se sešli na náměstí Republiky a čekali na výsledky. Čekali, čekali a čekali jsme velmi dlouho v dešti), ale výsledků jsme se nakonec dočkali. Dopadli jsme jako loni na 5. místě z 12 týmů středních a základních škol, což není zas tak zlé. Jen je škoda, že příští rok se sice možná zúčastníme, ale už ne spolu, ale s novými spolužáky.
