Aktuality
Plzeňské divadlo J. K. Tyla nabízí kromě klasických představení a širokého spektra dalších kulturních akcí i prohlídky technického zázemí obou budov, a to široké veřejnosti i školám. O vše je velký zájem. Třídám 9. C a 7. A se podařilo zarezervovat si prohlídky technického zázemí Nového divadla. A tak jsme během dvou prosincových pondělků 9/12 a 16/12 vyrazili. Zvědaví a natěšení. Vždyť vidět zákulisí divadla z pohledu herců a personálu, slyšet různé zajímavosti, o kterých se běžně nedočtete, moci si sáhnout na kulisy, kostýmy a hlavně se nadýchnout kumštýřské atmosféry z jiného než diváckého úhlu pohledu, to se člověku hned tak nepoštěstí.
Ujal se nás šikovný pan průvodce a doslova nás zasypal daty, čísly, zajímavostmi, ale hlavně nám ukázal naprosto netušené prostory. Do Nového divadla jsme vstupovali přes tzv. provozní či administrativní část, spletité bludiště úzkých chodeb, pater, výtahů. Začínali jsme v hlavním foyer, kde jsme si mj. prohlédli model celého divadla a dozvěděli se základní údaje o něm. Např. že bylo dostavěno v r. 2014, původní plány navrhli Portugalci, některé střešní prvky mají připomínat Škodovku, pod divadlem je tak velký rezervoár vody, že by jím šlo zásobovat sídliště Skvrňany, častý venkovní foto point návštěvníků i turistů neboli vajíčko váží 20 tun a nechtějte vědět, kolik milionů stálo, ale také, že Plzeňáky přezdívaný „ementál“ neboli díratá vnější fasáda hlavní budovy se 40 otvory je prý největší betonová skulptura v celé České republice. Také že plzeňské divadlo disponuje 4 soubory, činoherním, operním, baletním a muzikálovým a každý z nich zvládne ročně až 4-5 premiér. Fakt, že nastudování každého kusu se děje během cca 8 týdnů, nám doslova vyrazil dech.
Pokračovali jsme do hlediště se 461 místy. Působí poněkud stroze, skoro jako běžný kinosál. Je obložené zvláštními dírkovanými panely, prý kvůli akustice. V pohodlných sedadlech jsme si ale dlouho nepobyli a hurá na „prkna, co znamenají svět.“ Byla sice stažena protipožární opona, ale to nám na zážitku stanout na jevišti nic neubralo. Žasli jsme nad rozměrností, výškou několika desítek metrů, nad množstvím techniky, reflektorů, lávek, táhel, ale hlavně nad točnou a divadelními „stoly,“ posuvnými částmi jeviště, které se mohou pohybovat nahoru i dolů v řádech i několika metrů a umocňují prostorový dojem při představeních. A že vedle hlavního existuje ještě boční jeviště, to bylo teprve překvapení. A co teprve možnost sáhnout či dokonce vylézt si na kulisy? Vypadají, že jsou kovové, dřevěné, zkrátka těžké, ale ve skutečnosti musí být lehce manipulovatelné a přenositelné tedy např. z polystyrenu, překližek, látek. Spletitým bludištěm chodeb jsme pak putovali dále do skladů neuvěřitelného množství kostýmů, kde sice na první pohled vše působí jako v chaotické půjčovně masek, nicméně vše zde má svůj přesný řád dle představení i herců. Každý kus je opatřen čísly, štítky se jmény, od šatů, bot až po paruky, klobouky, motýlky, doplňky.
Pokračovali jsme na Malou scénu, zvláštní až ponuře působící prostor se 120 místy. Všude černé závěsy, to prý kvůli světelným efektům, variabilní hlediště. Nejednou jsme zde zažili, že herci se pohybují mezi diváky, můžete se jich prakticky dotknout. Scéna z „Prodanky“ jakoby říkala posaďte se a zůstaňte, třeba se za chvíli objeví hlavní protagonisté. Čekal nás ale i baletní zrcadlový sál, právě se tam zkoušelo, a tak jsme jen nakoukli. Na chodbě visely nařasené sukničky jak z Labutího jezera, na lavičkách lahve s vodou. Těžko si asi představit, jaká dřina je za tím, než se baleťáci dostanou na hlavní scénu.
Sestoupili jsme i do útrob divadla, pod úroveň terénu, do skladů rekvizit. Koleje pro snadnou manipulaci s tzv. posuvnými klecemi, výtahy až na scénu. Ptala jsem se, jak to s takovými rekvizitami chodí, když už se představení přestane hrát. Prý trojím způsobem. Recyklace, likvidace či prodej jiným divadlům. Jako tomu prý bylo po představení „Cats, koček.“ Končili jsme ve zkušebně orchestru, stály a ležely zde bubny, harfy a neuvěřitelné množství dalších hudebních nástrojů, co se prý nenosí domů. Stálé teplotní podmínky a šetrná manipulace jsou prý pro dobré fungování nástrojů absolutní základ.
Hodinová prohlídka nám utekla jako voda, vše se nám moc líbilo, hlavně jsme se ale dozvěděli neuvěřitelné množství zajímavostí. Doufáme, že sem brzy zavítáme i jako diváci nějakého hezkého představení. Fotografie z prohlídky můžete zhlédnout na: https://www.rajce.idnes.cz/tygrousek/album/prohlidka
