Aktuality
Prázdniny právě začaly. I žáci z 5.B se na ně velice těšili, zároveň letošní konec školního roku vnímali i s určitou dávkou smutku, poněvadž se společná léta strávená ve stejné třídě právě završila. Někteří půjdou další rok na gymnázia, ostatní zůstávají sice na této škole, ale třídy budou mít v novém roce jiné složení.
A jak se ohlížejí za koncem školního roku žáci 5. C?
18. května jsme vyrazili i s 5.C na výlet na zámek Bečov, kde jsme si prohlédli expozici relikviáře sv. Maura. Jedná se o 2. nejcennější státní poklad, který si v hradní kapli ukryli původní majitelé zámku. Z Bečova jsme zamířili na SOOS u Františkových Lázní. Tento přírodní skvost nás velmi zaujal. Tady jsme do poštovní schránky vhodili vlastnoručně vyrobený pohled. Všem nám za několik dní dorazil domů.
15. června jsme se vydali vlakem do Rokycan do tamního vojenského muzea ležícího na demarkační linii. Prošli jsme parkem s revitalizovaným potokem Rakováčkem, kde žijí raci. Muzeum jsme měli dokonce sami pro sebe, dozvěděli jsme se s pomocí pracovních listů a zajímavých expozic ještě více o nelehké době naší vlasti. Pak jsme se přesunuli pěšky do rokycanské kuželny. I ta byla několik hodin jen pro nás. Nejprve jsme se zde občerstvili a pak předem rozdělená 4 družstva sehrála malý turnaj. S pravidly kuželek a stylem hry jsme se seznámili předem ve škole při TV. Většina z nás byla hrou (i jízdou vlakem) nadšena.
26. června jsme naše loučení s 1. stupněm završili hudebně-dramatickým pásmem pro rodiče. Před třídu jsme umístili naše malované tablo třídy, prezentovali jsme lidové a umělé písně, naše vlastnoručně napsané básničky a prózy, během představení jsme předvedli i několik výtvarných prací. Ani chuťové buňky jsme nenechali zahálet, poněvadž jsme pro návštěvníky připravili malé občerstvení.
Den před vysvědčením jsme s 5.D zašli ještě na exkurzi do blízkého tramvajového depa a na zmrzlinu.
Nakonec ale už přišel ten Den – vysvědčení a pro většinu z nás nelehké loučení. Něco pěkného skončilo, ale každého z nás čeká zase něco nového. Věřme, že většinou jen hezkého. Jak se zpívá v jedné písni Jaroslava Ježka (mimochodem – i tu jsme v našem vystoupení zpívali):"Život je jen náhoda, jednou jsi dole a jednou nahoře..."
