Aktuality
hlásá nápis nad hlavní, tou malovanou, oponou plzeňského Velkého divadla JKT. Jejím autorem je jeden z nejvýznamnějších českých malířů přelomu 19. a 20. století Augustin Němejc. To ale trochu předbíháme události. Tak tedy pěkně po pořádku.
V posledním předvánočním týdnu se žáci třídy 7. A vypravili v rámci hodin VV na prohlídku technického zázemí DJKT Plzeň. Trvala téměř 1,5hod. a ujal se nás jeden z osvětlovačů, pan Jakub Sloup. Doprovázely ho ještě 2 kolegyně. Už jsem tuto akci v minulosti s dětmi podnikla, nicméně přístup pana Sloupa k dětem i jeho podání byly super, nabité vědomostmi, fakty, čísly, ale i zajímavostmi a praktickými ukázkami a vše jsme si moc užili.
Cesta do nitra divadla začala v labyrintu chodeb vedoucích od zadního vchodu, ale oficiálně až na hlavním schodišti, kde na nás dýchla zvláštní, až pohádková atmosféra díky mramoru, zlacení, lampám ještě od samotného Fr. Křižíka i zrcadlům na obou podestách. Pak jsme pokračovali do foyer s vyhlídkou na balkon a Klatovskou třídu, obdivovali jsme zde busty významných mužů s DJKT spojených např. J. K. Tyla, V. Budila, 2 nápodoby krbů, nástěnné malby a stropní fresky. A pak už vzhůru do hlavního sálu a pohodlně se usadit do první řady. Tam jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí. Některé nenajdete ani na internetu. O okolnostech vzniku divadla, historii, osobnostech, rekonstrukci, nejvíce ale o hlavním sálu, původních místech k stání, ložích, 3 oponách, jak je to s lustrem a jeho údržbou, tajné schránce za plzeňským znakem a pavoučkovi pro štěstí, kdo je autorem malované opony i co znázorňuje a také, že nápis nad ní (zmíněný v názvu) pochází od samotného J. K. Tyla. Je to replika z jeho hry Paní Marjánka, matka pluku. Víme už také, že zde fungují 4 scény: operní, činoherní, baletní a muzikálová, kolik má divadlo zaměstnanců či jaká se hrají představení, odkud běží titulky k cizojazyčným hrám, o vstupu pro handicapované osoby a mnoho dalšího.
A pak následovala asi nejzajímavější část naší prohlídky. Stanuli jsme na „prknech, která znamenají svět,“ tedy na jevišti, kam se běžný smrtelník prakticky nemá šanci dostat. Je to zvláštní pocit, dívat se do sálu a otevřeného orchestřiště, které mj. pojme až 50 hudebníků, či vědět, že kulisy těsně za námi jsou ze včerejšího představení „Broučci.“ Zaujatě jsme poslouchali o tom, kde se nachází skříň na jevištní varhany, místo nápovědy či požární hlídka (ta prý musí být přítomna každému představení, při němž se cokoliv děje s ohněm, byť by šlo jen o zapálení jediné cigarety), co je to světelná inspice, co ukrývají portálové věže a lávky. Pan Sloup nám dokonce spustil i protipožární oponu, vysvětlil, co jsou to a zároveň i ukázal, jak fungují tzv. „stoly,“ pohyblivé části jeviště, a neunikla nám samozřejmě ani točna.
Tím ale prohlídka rozhodně nekončila. Přemístili jsme se do nižších pater, skladů s klecemi. Ne na zvěř či ptáky, ale na kulisy a rekvizity. Ty se většinou vyrábějí jinde, v nedaleké Kovářské ulici. Na každé představení je zpravidla určena jedna klec. I zde bylo na co se dívat, třeba na speciální lustr vyrobený z umělohmotných ramínek, dřevěné vozíky, soudky, štíty domků jako z pohádek atd. Klece se na jeviště dopravují speciálním výtahem ukrytým za jevištěm.
Vše má svůj čas a i my jsme se museli rozloučit. Prohlídka se nám moc líbila a doufáme, že v budoucnu sem zavítáme i jako diváci na nějaké hezké představení.
Fotografie naleznete opět na www:rajce.net pod heslem: tygrousek.
