Aktuality
Byl poslední dubnový pátek. Na dětech i dospělých byla znatelná únava. Počasí tak na zalezení do postele a přihrnutí peřiny přes hlavu. O to více mne překvapilo tiché, až nesmělé zaklepání na dveře kabinetu před 1. vyučovací hodinou a vstup dívky s úsměvem, který by rozehřál i kus ledovce.
Příjemná, milá, byla tenkrát a je stále. Naše bývalá žákyně. Anička Panochová, skončila na „jednadvacítce“ před 3 lety. Říkáte si, ok, co je na tomhle tak zvláštního. Skoro nic. Jen to, že pozdravila francouzsky a plynně mi oznámila, že je teď na chvíli v Čechách, jinak že normálně studuje již skoro rok ve Francii a že pokud chci, může udělat krátkou besedu s francouzštináři. Jestli chci? Samozřejmě že chci, vzít ji do hodiny, vyzpovídat, dovědět se spoustu nového!
Pamatuji si, že již u nás bývala ve fránině fakt dobrá. V posledních dvou letech jsem její jméno registrovala jako porotce v rámci krajských kol Konverzační soutěže ve Fj. Na Alliance fr. jsme byli v rámci Evropských dnů jazyků snad s každou skupinou fráninářů v posledních mnoha letech. A právě tam se Annie dostala k nabídce jet studovat na rok do Francie. A ona to zkusila, stejně jako jiná naše bývalá žačka Sabina Štěrbová v tomto týdnu maturuje!!!). Vzpomínáte? Také jsem zde o ní psala.
Anička prošla všemi přípravami a konkurzy a nyní již skoro rok studuje v regionu Franche-Comté ve městě Besançon, ale souběžně u nás v Čechách i gymnázium. Francouzi mají vždy po několika týdnech, zpravidla osmi, dvoutýdenní prázdniny. Tehdy se Anička vrací několik hodin mezinárodní autobusovou linkou domů, aby zde vykonala zkoušky z českých předmětů a mohla opět odjet studovat do Francie.
A jak to vše zvládá? Stejně jako Sabina, ze začátku prý to byl nezvyk. Ale postupně se adaptovala na nový systém, jazyk, život... Anička nám zběžně povyprávěla o tom, že např.:
Škola začíná často až v 9 hodin, ale končí se pozdě odpoledne, třeba i v 17 či 18 hod. Středy bývají obecně kratší, aby se studenti mohli věnovat i svým koníčkům. Hodiny trvají 55 minut, ale není neobvyklý dvojblok s krátkou jen 5 minutovou přestávkou. Předměty jsou také trochu jiné než u nás, např. pod zkratkou hi-géo se skrývá předmět dějepiso-zeměpis, SVT zase označuje cosi jako přírodopis, fyziku a chemii. První ročník SŠ tam bývá všeobecný a od „druháku“ už si volíte zaměření např. na ekonomiku, sociologii, přírodní vědy, literaturu. Místo známek dostávají studenti body, maximum je 20 a všichni vždy dopředu ví bodový limit, do kterého se musí vejít, aby písemka byla brána za úspěšnou. Píšou se jen testy a téměř všechny jsou dopředu nahlášené. Ústně se téměř nezkouší, jen z jazyků.
Debatovalo se pak ještě o všem možném. Aniččin vymezený čas rychle vypršel, rozloučila se, spěchala, kam jinam než na svou českou střední domluvit si další termíny zkoušení. Všem popřála hodně odvahy ve smyslu nebát se někdy v budoucnu využít podobné příležitosti a také dětem zdůraznila, ať se učí cizí jazyky. Nejen fráninu, ale i ty ostatní. Prý jsou to zkušenosti k nezaplacení.
Dívala jsem se při tom po svých žácích z 8.A a říkala si v duchu, zda mezi nimi nesedí také nějaký podobný nadšenec pro franc. jazyk a Francii vůbec. Věřím, že ano. Pro nás učitele cizích jazyků jsou totiž takoví žáci tím nejlepším vysvědčením.
