Aktuality
Již několikrát jsem na těchto stránkách psala o různých školních – zejména kulturních akcích a také obavách učitelů spojených s tím, jak dnešní „přetechnizované“ děti tyto záležitosti přijmou. Vzpomínáte např. na loňské divadlo a představení Noc na Karlštejně? Nebylo tomu jinak ani ve čtvrtek 18. 12., kdy všechny tři osmičky naší školy odjížděly do kina v OC Olympia Plzeň na životopisný film režiséra Petra Horkého „Století Miroslava Zikmunda.“
Už sama cesta „tam“ s několika přestupy, v narvaných busech, oklikou přes Radobyčice, osmácé – chudáci – dokonce ťapali notný kus pěšky – vykazovala známky dobrodružství. Jako by už jen toto předznamenávalo charakter filmu.
Opravdu jsem se bála, aby to děti zaujalo. Nebyl to přece Hobit či Hunger games s akčními scénami a počítačovými triky a efekty hned od začátku, ale zcela autentické vyprávění muže, který se stal již za svého života legendou. V kině ale od počátku vládlo ticho, žádný hluk, bavení se, pípání mobilů, přepínání hudby v MP3 sluchátkách. Oči všech přibité na plátno.
Během necelých 100 minut nám před očima defilovaly hlavní události uplynulého století, které někdy více a jindy méně určovaly směr a charakter životů 2 hlavních protagonistů – Jiřího Hanzelky a Plzeňáka Miroslava Zikmunda. Osobní život zejména pana Zikmunda i společenské proměny se tu citlivě prolínají, střídají s ukázkami z dobových materiálů, s fotografiemi, s výpověďmi členů rodiny, přátel, pamětníků… Hanzelka se Zikmundem projeli takřka celý svět, aby v první řadě propagovali čs. automobil Tatra a sjednávali zakázky. Tato obchodní činnost jim ale umožnila zrealizovat jejich vysokoškolský sen – cestovat. A tak cestovali a zažívali věci a události, které dávno zmizely, způsobem, jakým to dnes již není možné. Psali si deníky, fotografovali, natáčeli. Z jejich cest vzniklo několik desítek knih, dokumentů i filmů, stály se na ně fronty. Oba muži byli uctíváni, milováni i později zatracováni a zakazováni. Nicméně se již za svých životů stali legendami.
Sama také cestuji, byla jsem i na mnoha místech, kde oni dva. Ale o mnoho desítek let později, se zázemím cestovek za zády a s technikou, o které oni ani nesnili. Bylo by dnes možné přespat na vrcholu pyramid v Gíze, když se dnes bez zaplacení vstupného do areálu nemůžete skoro ani vyfotit u jejich základny? Bez předem objednané komerční návštěvy u Masajů dnes těžko tyto domorodce spatříte. Chcete nafotit něco z jejich rituálních tanců? Fajn a kolik amerických dolarů máte v kapse? Během filmu jsem se skoro neubránila slzám. Hanzelka se Zikmundem naplnili své sny i za cenu velkých osobních ztrát, rozvodů, zdravotních komplikací. Navzdory svému neuvěřitelnému věku 95 let vypráví vše pan Zikmund s obrovským zápalem, energií, entusiasmem. Mohu jen citovat, že: „film má kvalitní téma, informační hodnotu a nenudí a navíc je dělaný s láskou a respektem.“ Dle mého je toto dílo „uvěřitelné,“ prostě věříte všemu, co vidíte i slyšíte, i radosti, strachu, i bolesti i slovu „nikdy,“ které častokrát zaznívá.
Co si přát po zhlédnutí takového dokumentu? Alespoň za nás dospělé, kteří už trochu něco zažili, ať náš život není prázdný, neopouští nás sny, energie, ať máme co nejdéle chuť něco poznávat, objevovat, něco se učit, někam jít a směřovat. Alespoň pro mě je to – také prostřednictvím cestování – nejlepší recept na život.
