Aktuality
Na každém konci prý je krásné to, že něco nového může začít. Třídu 9.B čekala poslední výtvarka, a tak jsem si trochu lámala hlavu, co si pro děti připravit za téma a činnost.
Jako už mnohokrát, pomohl mi kreativní server: www.vytvarka.eu, čímž mu tímto nechci dělat reklamu, nicméně třeba nainspiruje i některé čtenáře tohoto článku k prima činnostem nejen s dětmi. Moc se mi líbil "Strom z dětských rukou," i pomůcky se zdály jednoduché a dostupné a navíc téma stromu jako symbolu něčeho, co roste, tak jako jsme za 4 společné roky vyrostli i my, se mi moc líbilo.
Pomůcky kupodivu měli téměř všichni, proto jsme se po krátkém úvodu s vysvětlením postupu pustili do práce, i já.
Moc mě překvapilo, jak natolik jednoduché činnosti jako obkreslování, stříhání a malování akvarelovými barvami mohou děti nadchnout. Záhy jsem pochopila proč. Šlo o nový úhel pohledu na něco, co tak důvěrně známe. Na naše ruce. A pak také..., ale nepředbíhejme. Chvílemi bylo ve třídě takové ticho, jaké nebývá ani při hodinách češtiny či frániny, když píšeme nějaké obzvlášť důležité písemky. Ten klid a soustředění na přepečlivé obkreslování a vystřihování vlastních dlaní však záhy vystřídaly nefalšované výkřiky údivu typu: "...teda já mám nějaké dlouhé a hubené prsty..., no Denísku, ty máš ale tlapy..., můžu si vybarvit i nehty?" Atd. A Honza Š. všechny rozesmál hláškou: "Jé, já si udělal obě ruce pravé." Ještě že tak, že ne levé.
Někteří si s vybarvováním dali neuvěřitelnou práci, možná proto, že věděli, že je to poslední společné dílko, že po nich ve třídě zůstane navíc něco hmatatelného. To ale nebylo vše. Po zaschnutí barev jsme si vzali tuš a do levých dlaní vpisovali 5 pozitivních věcí, které nás na základce potkaly. Moc mě potěšilo, že většinově se objevovaly nápisy o dobrém kolektivu, super akcích a prima učitelích. Děti ale zmiňovaly i výbornou kuchyni naší školní jídelny, nabídku školního bufetu, výjezdy umožňované školou. Do pravých tlapek jsme potom napsali 5 věcí, které nás asi v budoucnu čekají. Nové kolektivy, noví přátelé, taneční, maturita, upevnit vůli, lépe se učit, zhubnout, strach i stesk... Někteří přidali i svou fotografii. Bylo to velmi dojemné. Jak moc jsme si všichni uvědomovali, že už to máme opravdu "za pár." Na velký karton jsme pak načrtli velký strom s kořeny i větvemi a na větve nalepili své barevné a popsané dlaně. Některé dlaně se jen dotýkaly, jiné proplétaly... Mě osobně naplňovala radost i smutek, ale to asi všechny děti, i když to některé nedávaly tolik znát.
Chcete-li náš strom vidět na vlastní oči, přijďte se k nám do 4. patra podívat. Nebudete litovat.
Já chci jen závěrem poděkovat za všechny ty krásné tvůrčí chvíle s mými dětmi. Myslím, že jsme se učili i obohacovali navzájem. Netvořili jsme jen mechanicky na zadaná témata, ale beze studu jsme prožívali i hluboké a opravdové emoce. A o tom by škola také měla být a v případě třídy 9.B opravdu – při výtvarkách – byla.
