Aktuality
Ve středu 5. května 2010 se na 21. ZŠ Plzeň konal již podruhé tematický den, tentokrát pod názvem "Musíme si pomáhat." Pod tímto mottem si lze představit leccos, od pomoci různě postiženým lidem až např. po hipoterapii. Se třídou 7.B jsme se zaměřili na různé druhy handicapů.
Na úvod jsme se nad pracovními listy zamysleli nad obecným vymezením pojmu handicap a také nad druhy postižení, od mentálních přes fyzické až po náboženské, jazykové či etnické. Nás učitele velmi překvapilo, že děti tato problematika zajímala, pozorně naslouchaly a o svých osobních zkušenostech s postiženými lidmi vyprávěly bez jakéhokoliv posměchu či náznaku neporozumění, naopak mnohdy velmi soucitně. Za nejhorší druh postižení považovala většina dětí shodně slepotu a ochrnutí těla. Zhlédli jsme také krátkou reportáž z tv-magazínu Víkend o slepém střelci.
Dále jsme absolvovali krátký, leč velmi poučný exkurz do světa hluchoněmých lidí a za pomoci paní uč. Záhoříkové jsme se dozvěděli o některých zásadách, kdy a jak používat znakovou řeč a také jsme se některé konkrétní znaky naučili. Např. jak ve znakovce vyjádřit – ahoj, chci, nechci, děti, dům, dívka, mít rád, letadlo, čůrat atd. Tato část děti velmi bavila.
Rovněž poučná, i když chvílemi smutná, byla návštěva slepé paní Kondrové s vodícím psem a paní Kvochové se zbytkovým zrakem - z občanského sdružení "Sdružení porozumění." Vyprávěly nám, jak se žije lidem s částečnou či úplnou slepotou, jaké kompenzační pomůcky nevidomí lidé mohou používat, děti si "ohmataly" např. bílou slepeckou hůl, speciální sluneční a lupobrýle, monokulár, "pípátko" signalizující, že je např. hrneček již plný vody, čtečku různých nápisů. Osobní setkání se slepými na některé působilo smutně, nicméně jsme se dozvěděli, že slepotou život nekončí a že i nevidomí lidé mají šanci a právo na porozumění a štěstí.
Následovala část, která děti také velmi zaujala, zvláště praktické vyzkoušení. Paní uč. Králová přivezla do školy invalidní vozík, vyprávěla dětem o svém strýčkovi, který v mládí následkem dopravní nehody ochrnul, předvedla manipulaci s vozíkem. Všichni si jízdu na vozíčku vyzkoušeli, pro některé bylo dost obtížné se s vozíkem např. otočit na úzké školní chodbě či zastavit, nakonec jsme však zvládli i pohyb ze a do schodů. Naprosto jsme se shodli na tom, že je dobré si pocit "bytí" na vozíčku vyzkoušet, nicméně nikdo z nás by na něj nechtěl být trvale upoután.
Škoda, že nám nezbylo více času na některé další aktivity a hry. Závěrem jsme si vše shrnuli a zhodnotili. Tento tematický den se dětem velmi líbil, jednotlivé aktivity je zaujaly. Snad se nám alespoň trochu podařilo jim ukázat, že s různými typy handicapů se dá žít, že postižení lidé nejsou nenormální a že největší oporou pro ně není např. hůl, pes či vozík, ale přístup bez předsudků, pomoc a porozumění nás ostatních.
